Růžička o kauze Palaščák: Vím, jak to bylo. To jméno už nechci slyšet!
Hokejový kouč Vladimír Růžička vypadá spokojeně. Plný energie, hubenější než dřív. Chystá se na svatbu s přítelkyní Marií, už se těší na miminko. Do toho bojuje s Chomutovem o postup do finále extraligy (i když s Libercem jeho Piráti prohrávají 2:3 na zápasy). Sám říká, že žije další život a chce si ho naplno užít. V exkluzivním rozhovoru pro Sport Magazín se ale vrátil i ke kauze, kvůli které se hrdina z Nagana pro mnohé stal padouchem...
Aféru kolem Vladimíra Růžičky rozpoutal podnikatel Miroslav Palaščák, který před mistrovstvím světa v Praze v roce 2015 zveřejnil tajnou nahrávku, z níž mělo být patrné, že kapitán z Nagana bral ve Slavii úplatky.
Mistrovství ještě kouč přečkal, po sérii dalších svědectví rodičů ale během června rezignoval. Tvrdil, že nikdy peníze nebral, naopak Palaščáka obvinil z vydírání. Všechno nakonec dopadlo tak, že byl trenér pravomocně odsouzený za zpronevěru půl milionu korun a vyfasoval pokutu 400 tisíc korun.
S vaším jménem byla v posledních měsících spjata i aféra, v níž jste byl nakonec pravomocně odsouzen za zpronevěru. Dokázal jste se na střídačce od toho oprostit?
„Ano, vůbec mě to neovlivňovalo. A nechci se k tomu vracet. Pro mě už nemá cenu se o tom bavit.“
Co s vámi dělá, když slyšíte jméno Miroslav Palaščák? Tedy muže, jenž celou kauzu rozpoutal?
„To jméno už nechci nikdy slyšet! (důrazně) Prožil jsem si svoje. Dopadlo to takhle, ale mám o tom svoje mínění. Vím, jak to všechno bylo.“
Nechcete to tedy vysvětlit?
„Uvidím, ještě se poradím.“
Jestli máte pocit, že jste byl odsouzený nespravedlivě, tak proč to neřeknete?
„Ještě si počkám.“
Naznačujete, že to bylo proti vám zinscenované?
„Když si to lidi dají dohromady, mohou si sami domyslet… Schválně to bylo načasované před domácím šampionátem (v roce 2015). Musím to ještě promyslet, probrat s právníkem. Teď to nechci komentovat, ale určitě si k tomu ještě něco řeknu.“
Přiznejte s odstupem – neměla na vás během ostře sledovaného mistrovství kauza vliv?
„Ne. Člověku to vrtá hlavou, nebylo to nic příjemnýho, ale neovlivnilo mě to. Řekněme si na rovinu, šampionát byl úžasný, žila tím celá země. Jestli někdo říká, že to mohlo být ovlivněné kauzou, tak mu ten názor neberu. Ale Kanada nikdy na mistrovství nebyla tak silná jako právě v Praze. Kdo hokeji rozumí, dobře to ví. A i kdyby neexistovalo jméno Palaščák, tak si myslím, že bychom ji těžko porazili.“
Zápasy jste tedy koučoval s čistou hlavou?
„Dával jsem nároďáku všechno. Byla škoda, že jsme neměli medaili. Jako o rok dřív v Minsku. Tam jsme se taky dostali do semifinále, člověk si říká, že by mohl být trochu spokojený, ale když z toho není žádná placka, vyšumí to tak nějak do ztracena. Chtěli jsme doma hrát o zlato, ale takový je někdy sport. Kdyby byla Kanada stejně silná jako před rokem v Bělorusku, věřím, že bychom ji porazili. Ale to jsou kdyby, to mě nikdy nezajímalo. A kauza mě neovlivnila.“
