Může prolomit hranice. Alespoň na české scéně. Dvacetiletá brankářka Klára Peslarová z Ostravy bude první ženou, která si zachytá českou seniorskou soutěž - mezi muži. Zatím je v mateřském klubu RT Torax Poruba domluvená na angažmá v B týmu v krajském přeboru. V sezoně ovšem může přijít i povolání do druhé ligy. Česká Manon Rhéaume by se toho nebála. „Bude to rychlejší, tvrdší, ale může mi to pomoct v rozvoji.“
Hrát proti mužům není pro Kláru Peslarovou novinka. V extralize staršího dorostu nastupovala v Porubě už před čtyřmi lety. Jako vůbec první dívka v historii. Od té doby si v ženské reprezentaci vybojovala pozici jedničky, dvakrát se stala Hokejistkou roku a zahrála si i v Rusku a ve Švédsku. Domů se teď vrátila kvůli škole. Na vysoké chce studovat management.
„Ve Švédsku by bylo těžké skloubit školu s hokejem,“ vysvětlovala po návratu ze Švédska Peslarová pro hokej.cz. „Navíc tam nemají střední školy a na vysoké se tak ještě učí i základy. Nechtělo se mi management studovat pět let, když ho doma můžu vystudovat za tři roky.“
K hokeji se Klára Peslarová dostala díky tátovi a staršímu bratrovi Jakubovi. „Taťka byl v Porubě trenér, vodil bráchu na tréninky a já chtěla taky strašně bruslit,“ líčila pro Sport brankářka. „To mi byly tři nebo čtyři. Časem jsem tam někomu sebrala i hokejku a začalo mě to bavit. Máma byla proti, moc z toho nadšená nebyla, protože hokej je klučičí sport a moc tvrdý. Ale když viděla, jak mě to baví, začala mě podporovat.“
Původně chtěla být útočnicí. Dávat góly. Na jednom z tréninků však chyběl brankář. „Já to zkusím,“ přihlásila se drobounká Peslarová. „Hned jsem do střel klekala, bavilo mě to. A už jsem v bráně zůstala, bylo mi asi pět. Bágl s výstrojí mi ale musel nosit taťka, protože jsem jej sama neunesla. Teprve pak jsem dostala tašku na kolečkách.“
Se ségrou v zádech?
Elitní soutěž žen si zahrála už v jedenácti letech v Karviné, od sedmnácti je v ženské reprezentaci. Národnímu týmu pomohla zpátky mezi elitu, na mistrovství světa v roce 2016 skončila s českým týmem šestá. Letošní šampionát nedochytala jen kvůli zranění a otřesu mozku. Zápasy proti klukům ji ovšem vždycky bavily víc.
„Bylo to pro mě lepší, víc jsem se naučila,“ říká Peslarová. „Proti holkám se v bráně často nudím, je to pomalejší, ani mě takový hokej kolikrát nebaví. S klukama jsem odmalička, je to úplně jiná liga. Pro můj brankářský vývoj a růst je to rozhodně lepší.“
Teď by ji hodně lákalo zahrát si společně se starším bráchou. Jakub je o pět let starší, hraje v obraně. Takže i pro něj by bylo zajímavé hrát se sestrou v zádech. „S bráchou jsme si nikdy společně nezahráli, měli jsme spolu jen pár tréninků. Bylo by super, kdyby se to povedlo,“ nezastírá Peslarová.
Sama se zatím na vše dívá střízlivě. Domluvená je na zápasech v B týmu Poruby v krajském přeboru. „Nechci předbíhat. Budu v béčku a uvidí se. Stát se může cokoliv. Kdyby jim v áčku chyběl brankář, nebránila bych se.“ Respekt by pochopitelně měla. Nicméně se strachem by se mezi tyče nestavěla. „S klukama jsem hrála odmalička, jsem zvyklá. A zahrát si společně s bratrem by byla parádní motivace.“
