Slehla se po něm zem? Někomu to tak může připadat, zdání však klame. Radek Duda strávil poslední dvě sezony v německém Freiburgu, čtyřicátý rok života míní prožít prací na ledě. A pokud to neklapne, může rozjet trenérskou dráhu. Mimochodem na tuhle profesi v českém prostředí má velmi otevřené názory. „Vláďa Růžička měl na to koučovat v NHL, jenže zůstal trčet na místě. Pepovi Jandačovi zase hrozně chybí hráčská minulost,“ vykládá bývalý reprezentační útočník.
Když si z poledního menu v restauraci Kučerovka v pražských Letňanech může Radek Duda vybrat řízek s bramborovým salátem, sáhne po zeleninovém salátu s kousky panenky. Už předtím na ledě prokazoval, že je v solidní formě. A to měl vedle sebe Tomáše Hertla, naproti Davida Pastrňáka. „Pořád chci být rozdílovým hráčem, co dává góly, nahrává na ně. Bez dobrého pocitu ze sebe samotného bych hokej nemohl dělat,“ tvrdí někdejší rebel č. 1 v extraligových arénách.
Co myslíte, oslavíte v lednu čtvrtý křížek na ledě při mistráku, nebo ne?
„Podle toho, jak se cítím na ledě a vůbec celkově fyzicky, chci pokračovat v kariéře. Zároveň jsem smířený s tím, že můžu skončit. Připravuju se pořád nejlíp, jak umím, abych byl ve formě, kdybych se s někým dohodl. Nechci být nikde do počtu nebo mít roli, na kterou nejsem zvyklý. Bez dobrého pocitu ze sebe samotného bych hokej nemohl dělat.“
Jak o sobě dáváte vědět? Sázíte na agenta, že se pochlapí?
„Už delší dobu spolupracuju se Zbyňkem Hrdelem, Německo mi řeší Martin Ančička. Čekám, co přijde. Už loni jsem byl ve druhé německé lize nejstarším cizincem, na druhou stranu mi tam dost často drnčel telefon se zajímavými nabídkami. Uvidíme, něco určitě přijde, jde jen o to, aby to mělo hlavu a patu. Hodně mi záleží na rodině, čeká nás změna, stěhujeme se do Liberce. Život už není jen o mně, ale o mých nejbližších. Zvlášť když vidíte, jak holka i kluk jsou ve sportu nadaní, baví je to, chcete jim být po ruce. Nevezmu zkrátka všechno.“
Dělat naplno a být adekvátně odměněný
Proč opouštíte Prahu a míříte na sever?
„Já se jako pravý Pražák nikdy necítil, asi proto pro mě není problém zakotvit jinde. Moje paní má rodinu v Liberci, kde i mně se moc líbí, navíc je to nejsportovnější město v republice. Bylo to jednoduché rozhodování. Manželčina rodina funguje krásně pospolu, takhle jsem si to vždycky přál mít. A naše děti to tam milují.“
Za Liberec jste hrál, dobře se znáte s Filipem Pešánem. Nepadlo slovo o spolupráci?
„Filip mi ji nabídl, viděl to tak, že bych hrál za prvoligové Benátky a zapojil se do jejich programu. Ale jednání spadlo na financích. Víte, pokud mám něco dělat, tak pořádně a naplno. A za to chci být adekvátně odměněný. Neměl jsem přemrštěné požadavky, jde o to, že když něčemu dám všechno, musí mi to dávat smysl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
