AKTUALIZOVÁNO- Na první pohled působil velmi nenápadně. Usadil se v hledišti haly Globen, sledoval zápas Rusko – Finsko a dělal si poznámky. Byl to hokejový kouč Wayne Fleming, nedávno vyhozený z Omsku.
V rozhovoru se pak vrátil k téhle štaci, ale i k Jaromíru Jágrovi. „Pro mě to byla neocenitelná zkušenost,“ uvedl.
O odvolání, k němuž došlo před týdnem, se zevrubněji vyjádřil vlastně poprvé. Na tiskové konferenci ještě v Omsku jen uvedl, že se obě strany domluvily na ukončení spolupráce.
Pak se kanadský kouč stáhl do ústraní. Na interview pro Sport ale včera kývnul okamžitě, i když zezačátku byl překvapený. Asi proto, že ho někdo oslovil. „Nemám moc času, čeká mě ještě nějaká schůzka. Ale pojďme na to,“ pousmál se prošedivělý pán.
Jak se vlastně máte týden po odvolání?
„Dobře, opravdu ano.“
Hokej vám nechybí?
„Ale vždyť se na něj zrovna tady dívám (usměje se). Takže prožívám hezký víkend.“
Chybí vám Omsk?
„Můžu říct, že na něj mám jenom krásné vzpomínky.“
I po tom vyhazovu, který vás potkal před týdnem?
„Zažil jsem tam krásný čas, byla to pro mě úžasná zkušenost. Jsem šťastný, že jsem v Omsku mohl být.“
Ovšem prožil jste spoustu překotných událostí, byl jste dokonce jednou odvelen od týmu i v průběhu utkání...
(ihned zareaguje) „Nebylo to o žádných turbulencích, tak jsem to nebral. Naopak se ke mně zachovali výborně, vztahy mezi mnou a vedením byly naprosto profesionální. Takže i pokud jde o formu ukončení spolupráce, byla moje zkušenost opravdu velmi pozitivní.“
Nezkalil vám ji ani předčasný odchod z Avangardu?
„Jsem zklamaný pouze z toho, že jsem chtěl být jako trenér s týmem úspěšný. Chtěli jsme být nahoře, ale to se nepovedlo.“
| Kdo je Wayne Fleming |
| > Kanadský kouč, který byl minulý týden propuštěn po vzájemné dohodě v Omsku. > V Avangardu působil 38 zápasů, mužstvo ale nedokázal dostat v tabulce KHL nahoru. > Zažil nevídanou věc, když byl v jednom utkání stažen ze střídačky přímo během zápasu (na začátku ledna při zápase s Čechovem) > Jako první, kdo ho na začátku sezonu kontaktoval s nabídkou, byl Jaromír Jágr > působil i jako asistent u kanadské reprezentace během ZOH 1992, 2002 a 2006, naposledy se v NHL představil v roli asistenta u Calgary Flames > Je ženatý, má čtyři děti a pět vnuků. |
Proč?
„To by bylo na delší povídání.“
Musíte být ale po sezoně psychicky velmi vyčerpaný.
„Docela jo.“
Hlavně kvůli smrti Alexeje Čerepanova, že?
„Ano, to byla velmi náročná situace. Nejen pro hráče, ale i pro celý tým, město, pro celé Rusko. Protože on to byl fakt skvělý hráč. A speciální člověk.“
Měl i blízko k Jaromíru Jágrovi...
„Jistě, spoustu věcí spolu probírali. Jaromír mu velmi pomáhal. Takže tahle situace nás všechny zasáhla, především po lidské stránce. Ale stejně jsme museli hrát dál.“
Což na tom bylo to nejhorší?
„Přesně tak. Liga rychle pokračovala.“
Víte o tom, že mnoho nescházelo k tomu, aby se na Švédských hrách představil i Jágr?
„Minulé pondělí jsme si o tom povídali, ale bylo mu opravdu velmi špatně. Měl nějakou chřipku, ne?“
Ano, velmi silnou.
„Skoro nemohl mluvit, takže bylo jasné, že tady ve Švédsku nebude moct hrát. Škoda. Sám měl obrovskou chuť nastoupit, povídal mi o tom.“
Jste s ním i nadále v kontaktu?
„Samozřejmě, rád si s ním popovídám. A doufám, že budeme mít příležitost i v budoucnu. Byl bych za to moc rád.“
Sblížili jste se hodně?
„Myslím si, že jo. Měl jsem ho moc rád.“
Jak byste jeho přínos mužstvu charakterizoval?
„Je to naprostý profesionál, týmu po všech stránkách pomáhal. Ale přesně tohle dělal i v ostatních klubech, v nichž působil. Ukazoval, jaký je lídr. V kabině, ale i na ledě. Střílel pro nás ty nejdůležitější góly. Buď vítězné nebo ty, které nám zachránily zápas. Bylo velmi inspirující s ním pracovat.“
Byl to právě on, kdo vám jako první zavolal s nabídkou, jestli byste nechtěl převzít tým po propuštěném Gersonském. Byl jste překvapený?
„Samozřejmě. To nečekáte, že vám zavolá takový hráč. Znovu musím říct, že spolupráce s ním pro mě moc znamenala. Měli jsme spoustu zanícených debat – o Rusku, o NHL, o životě. Je to fakt skvělý člověk. A ještě jedna věc mě překvapila – v jaké je neuvěřitelně dobré kondici. Dává si neustále do těla, někdy to vypadá, že je mu 24 nebo 25 let.“
V únoru mu přitom bude sedmatřicet.
„Na to v žádném případě nevypadá.“ (usměje se)
Nezalitoval jste někdy, že jste se vůbec do ruského dobrodružství vydával?
„Ne, ne, ne. Nikdy. (a ještě k tomu kroutí hlavou) Jsem zklamaný, že jsem nemohl s týmem vyhrát titul, ale nikdy jsem nelitoval. Z osobního hlediska to pro mě byla neocenitelná zkušenost – trénovat v tak silné lize a zajímavé zemi. Udělal jsem si v Omsku spoustu přátel.“
Co s vámi teď bude?
„Ještě nevím.“
Chcete se co nejdřív vrhnout do další trenérské práce?
„Do konce sezony určitě nikde koučovat nebudu, ale možná v budoucnu ano. V téhle branži ale člověk nikdy neví.“
