Dvakrát startoval na mistrovství světa, patřil k brankářské špičce extraligy. Přesto si teď Marek Pinc hledá nové angažmá marně. Třicetiletý Pinc naposledy chytal ve Vítkovicích. V závěru minulé sezony jej ovšem z pozice jedničky vytlačil brankářský objev Jakub Štěpánek.
A když pak trenér Alois Hadamczik vrátil po delší pauze Pince do brány ve vypjatém čtvrtfinále se Slavií Praha, vyhořel. V Ostravě mu skončila smlouva a od té doby je bez práce.
Proč je tak těžké sehnat angažmá?„Protože ekonomická krize postihla i hokejové kluby na celém světě. Já jsem schopný jít s penězma hodně dolů, ale bohužel ani tak zatím nic není. Jsou nějaké menší kontakty, ale nic konkrétního. Je to jen o financích.“
Je tedy v současné době hodně těžké sehnat práci?
„Je to těžší. Pár nabídek už jsem měl, ale zase tak dolů jít nemůžu. Tyhle nabídky jsem odmítnul.“
Nebyly z nejvyšších soutěží?
„Byly z nejvyšších. Ne z české ligy, byly ze severských zemí. Jenže nabízeli hodně málo. Tak vyčkávám a uvidíme.“
Máte pocit, že jste moc drahý?
„Já si nemyslím. Samozřejmě, to co jsme brali dosud v Čechách, tak to skončilo. Jak jsem řekl, jsem schopný jít hodně dolů, ale zatím byly všechny nabídky extrémně nízké.“
Pokud byste přestupoval v rámci české ligy, nový klub by měl Vítkovicím zaplatit tabulkovou hodnotu. Máte přehled, jaká je to částka?
„Kolem 1,8 milionu. Nevím to úplně přesně, ale myslím, že to je tak nějak. S jedním českým klubem už jsme byli v kontaktu, ale bohužel jsme právě na financích ztroskotali. Tak mi to bylo řečeno. Že si nemůžou dovolit koupit hráče za tabulkovou hodnotu a ještě k tomu dát plat. Byli jsme už skoro dohodnutí, ale krize je asi opravdu taková, že z toho sešlo.“
Dvakrát jste byl na mistrovství světa a přesto máte problém sehnat práci…„Nevím, co k tomu říct. Po šampionátech jsem nějaké nabídky vždycky měl, ale to mě Vítkovice nepustily. Nebo z toho nějak sešlo. A najednou jsem volný hráč, přijde krize a je to těžký. Vím, že i dost jiných gólmanů nemá angažmá, dává se šance mladým a levným. Ale nevím, jestli se to těm klubům vyplatí. Uvidíme v říjnu, listopadu.
Jste ochoten tak dlouho čekat?
„Čekám už tři měsíce a nejradši už bych něco podepsal, to je jasné. Čekat do října, listopadu, to nevím. Je to dlouhá doba. Něco se rýsuje, třeba to dopadne dobře.“
Překvapila vás současná situace?
„To určitě. Nezažil jsem to. Je pravda, že dost hráčů to tak má každý rok a čekají do poslední chvíle. Furt si říkám, že v tom nejsem sám a snad se něco najde.“ 
Máte dvě malé děti, jste z marného hledání angažmá nervóznější?
„Určitě bych měl nejradši podepsáno. Mám rodinu, chtěl bych něco poblíž, ale je taková situace, že když přijde nějaká kvalitní nabídka i z daleka, tak to vezmu. Po sezoně jsem byl skoro domluvený s jedním českým týmem, ale bohužel z toho sešlo. Asi se do toho montovalo víc lidí a někteří mi to asi nepřáli.“
Co tím myslíte?
„To nebudu komentovat, každý ať si to přebere, jak chce. Ale někdo se prostě montuje do cizích věcí, do kterých nemá.“
Narážíte na to, že jste ve Vítkovicích nekončil v nejlepším a trenér Hadamczik na vás byl naštvaný?
„Nebudu kritizovat přes noviny, to si radši vyříkám z očí do očí. Nevím. Když gólmanovi nevyjde jeden zápas a pak jej pomlouvají přes noviny, to není dobrý. Dva měsíce jsem tehdy nechytal, nepovedl se mi jeden zápas a takhle to skončilo... Víc to rozebírat nechci.“
Před rokem vám na poslední chvíli padlo angažmá v Jekatěrinburgu. Neměli znovu zájem?
„Něco se tam rýsovalo, ale řekli, že začátek odchytají s ruskými gólmany a pak prý uvidí. Je to v jednání. Jestli jim to s těmi gólmany vyjde, budou pokračovat. Když ne, budou shánět dál.“
Takže jistota to také není.
„Právě. Chytat umím, snad jsem to nezapomněl. Tak snad něco přijde.“
Trénujete s Litvínovem, tam není šance?
„Ne, ne, ne. Já jsem se domluvil s vedením a Albym (Robertem Reichlem). Ptal jsem se i gólmanů, jestli by jim to nevadilo. Aby z toho nebyli nějak nervózní. Říkali, že není problém, takže trénuju s nima a je to v pohodě. Jsem za to rád a děkuju Litvínovu, že mi to umožnil. Alespoň trénovat.“
