I když má bolavou klíční kost a ještě ve středu musel odehrát zápas, včera už se objevil v poledne na letišti. Večer pak na Hradě, aby ve slušivém smokingu převzal Medaili Za zásluhy. Už dnes se Jaromí Jágr vrací zpět za prací do KHL. To jen ukazuje, jak moc hvězdu Omsku těší ocenění. „Přesto je spousta jiných lidí, kteří by si to zasloužili více než já,“ reagoval skromně nejlepší český hokejista.
V osmatřiceti letech přidal do sbírky další ocenění. Po těch všemožných sportovních přišlo ještě prestižnější. Medaile Za zásluhy od prezidenta Václava Klause. „Je to pro mě obrovská čest a pocta,“ přiznal Jágr, který kvůli státnímu vyznamenání na otočku dorazil z Ruska.
Co přesně pro vás ocenění znamená?
„Nejenom pro mě, ale pro všechny lidi, kteří tohle dostali, je to obrovská čest a pocta.“
Napadlo vás někdy během kariéry, že byste mohl být vyznamenán na Hradě?
„Ne, to ne. Nepřemýšlel jsem nad tím. Hokej hraju proto, že mě baví.“
Kam si Medaili Za zásluhy v košaté sbírce úspěchů zařadíte?
„Tohle je něco jiného, přeci jenom to není jen za hokej. Je to, jak už jsem říkal, obrovská pocta. Zase na druhé straně je spousta dalších lidí, kteří by si to zasloužili daleko víc než já.“
Jste čtvrtým oceněným hokejistou po Augustinu Bubníkovi, Dominiku Haškovi a Ivanovi Hlinkovi. Takže kdo další z hokejistů by vyznamenání podle vás ještě měl dostat?
„Jistě existuje řada hokejistů i dalších sportovců, kteří by si to zasloužili. Ale jinak buďme upřímní – je spousta lidí, kteří pomohli naší republice víc než my sportovci.“
Kdy jste se o tom, že metál dostanete, dozvěděl?
„Někdy před čtrnácti dny.“
Když jste jednou měl setkání s americkým prezidentem Billem Clintonem, dorazil jste pozdě. Dával jste si tentokrát větší pozor?
„Tam jsem ale přeci nic nedostával.“ (usměje se)
Kolikrát jste se předtím osobně s Václavem Klausem setkali?
„Docela často, hlavně na tenisových akcích, protože ho má rád. Ale to bylo ještě v době, kdy nebyl prezidentem a měl více času.“
Hráli jste proti sobě?
„Nehráli... Ono je to těžké, toho musíte nechat vyhrát. A to já nerad.“ (usměje se)
Na Hrad jste musel jít ve smokingu. Nechal jste si ho speciálně pro tuto příležitost ušít?
„Já jsem ho měl ještě v době, když jsem vyhrával ceny v NHL, jenže to už je hrozně dávno... (usměje se) Takže když jsem zjistil, že je třeba i tentokrát, kamarádi mi to zařídili a vypůjčili mi ho. Protože na to, abych někde ještě lítal po obchodech, nemám absolutně čas.“
Váhal jste dlouho, jestli kvůli náročnému programu dorazíte osobně?
„Nejedná se jenom o mě, ale jsem zaměstnaný v klubu, takže jsem se nejdřív musel zeptat v Omsku, jestli mě pustí. Jsou to hrozné dálky. Ale když jsem zjistil, že v ten den (28. října) zrovna nehrajeme, rád jsem přiletěl. Jsem tady ale jen na otočku, hned v pátek letím zpátky. Kdyby to šlo, letěl bych už hned v noci po ceremoniálu, abych mohl stihnout ještě páteční zápas s Kazaní, ale to už prostě nebylo možné. Poletím rovnou do Jekatěrinburku, kde hrajeme v neděli.“
Neuvažoval jste o tom, že poletíte speciálem? Nenabízel vám ho někdo z klubu?
„Ono by to vyšlo víceméně nastejno. Jde hlavně o to, že je to náročné z hlediska časového posunu. Navíc nebyl čas to moc organizovat, bylo to hektické. Ani jsem nevěděl, jestli kvůli tomu zranění vůbec odletím z Omsku na zápas s Nižněkamskem, jestli pak poletím z Kazaně, nebo ne.“
Jak to vůbec vypadá s tím vaším poraněním?
„Zranil jsem se nešťastně minulou sobotu v druhém střídání proti Novokuzněcku, soupeř mě trefi l a pohmoždil jsem si přitom klíční kost. Není to vůbec dobrý, bolí to. Ale ve středu jsem s Nižněkamskem musel nastoupit, máme řadu nemocných a zraněných, takže jsem hrál.“
Proč vůbec veřejně říkáte, co je vám? V NHL se tohle neprozrazuje.
„V Americe je to jiné. Je tam menší hřiště, k fyzickému kontaktu dochází daleko častěji. Navíc všechny týmy tyhle informace sledují a hráči v NHL dokážou být i zákeřnější než v Rusku.“
Kdy byste mohl být zase stoprocentně fit?
„Na to se dá mast nebo se to leduje a pak už se jenom čeká, až se to zahojí. Jde taky o to, jak je člověk schopný snášet bolest a jestli s ní může hrát. Musí se změnit styl hry, nechodit do všech soubojů. Je to jiné.“
Omsk rozjel sezonu dobře, v tabulce se pohybuje na třetím místě. Jste s tím spokojený?
„Do každého utkání jdeme s tím, že se vždycky aspoň pokusíme vyhrát. Náš trenér (Raimo Summanen) to po nás chce – on je obrovský srdcař, nedokáže si představit, že bychom něco nechtěli vyhrát. To je ten největší rozdíl oproti minulým rokům.“
Váš spoluhráč Roman Červenka září. Očekával jste, že mu to takhle půjde?
„Přeju mu to, on si to zaslouží, pro svoje výkony dělá hrozně moc, trénuje i navíc. A jestli jsem to čekal? Česká liga je dost kvalitní, i když jsem měl dřív jiný názor. Jenže na posledním šampionátu v Německu jsme i s haldou hráčů z ligy dokázali porazit třeba Rusko s největšími hvězdami a celkově jsme vyhráli. No a když hráč dokáže v extralize vyhrát s takovým přehledem bodování, tak něco musí umět. To není náhoda.“
Jaromír Jágr byl ve velmi dobré náladě, vlevo další oceněný plukovník Roman Hlinovský • Foto Michal Beránek (Sport)
Zato z posledního Kladna asi takovou radost nemáte...
„To už je o něco horší...“
Nepřivezl jste z Omsku nějaké posily?
„Jo, v tašce mám tři Rusáky. (směje se) Kladnu ujel začátek, důležité teď je, aby se z toho tým dostal. Všichni víme, že je to hlavně o psychice. Je dobré, že teď mužstvo vyhrálo dvakrát v řadě. Musí se snažit odlepit ode dna.“
V první lize by se vám za mateřský klub asi nechtělo hrát…
„No, to bych se asi musel rozhodnout jinak. Buď bych zůstal v Rusku, nebo bych šel hrát jinam.“
Uvažujete nad tím, že byste se zúčastnil listopadového turnaje Karjala?
„To si nemyslím. Podle mě by nebylo dobré se vracet sem do Česka zpátky z Ruska tak brzo, navíc nejsem stoprocentně zdravý. A věřím tomu, že by bylo rozumnější vyzkoušet mladší hráče než někoho čtyřicetiletého.“ (usměje se)
Související články
