Jde o do detailu probírané téma před každým světovým šampionátem. Kolik hráčů z NHL přiletí? Bude volný „Pasta“? Stihnou už první zápas? Nyní by se k tradičním otázkám příznivců národního týmu měl přidat ještě jeden dotaz, a to poměrně nový. Kolik hráčů z NHL opravdu potřebujeme?
Jindy rozevřete náruč a snažíte se obejmout všechny do jednoho. Nyní? Ne tak zhurta. České hvězdy ze zámoří v současné situaci mohou totiž nadělat více škody, než užitku. Reprezentace Kariho Jalonena je postavená na opravdové týmové strategii, kterou hráči pod jeho vedením vstřebávají pod kůži už pět dlouhých týdnů. A výsledky vidíte, devítigólová show proti Švédům budiž důkazem, stejně jako předchozí duel s Finskem, byť skončil porážkou v nájezdech. Finův rukopis je ve hře národní družiny jasně patrný.
Jenže hokejistům v San Jose, Detroitu, nebo Anaheimu skončila sezona až nyní. Ti nemají pět týdnů na dlouhé nasávání herního plánu. Jistě, lze namítnout, že takovou herní kvalitu evropští hráči nemají. A byla by to pravda. Jenže to nejde říct plošně, neplatí to u všech. Přínos Tomáše Hertla, Jakuba Vrány, nebo Filipa Hronka je neoddiskutovatelný, tam se není o čem bavit. Už jen tím, že zmíněná trojice pravidelně hrála.
Dominik Simon, Radim Šimek a především Dmitrij Jaškin si ale budou muset místo obhájit, stejně jako jiní. Proto je nesmírně důležité, aby se výběr, který začíná ukazovat jednotnou identitu a který je dlouho pospolu, nerozřízl vejpůl a prostě se do něj zámořské ingredience bezhlavě nepřisypaly. Mohlo by to velice snadno zničit veškerou práci.
Tahle věc neplatí jen pro jména, která dorazí najisto, ale i pro vypadnuvší borce z prvních kol play off. Realizační tým zde musí zvážit veškeré pro a proti a být si dobře vědom, zda daný hráč do systému zapadne dokonale a hlavně hned. I z toho důvodu člověka trochu mrazilo, když slyšel slova generálního manažera Petra Nedvěda, který hovořil vážně o tom, že na konci by mohla být víc než polovina celku ze zámoří.
Osobně se domnívám, že by to byla chyba. Už nyní se v mých očích v reprezentaci rýsují minimálně dvě formace schopné se v tomto složení na mistrovství světa předvést. Roman Červenka nalezl souhru s Michaelem Špačkem a Matějem Blümelem okamžitě. Stejně tak si sedl Petr Holík s Hynkem Zohornou, skvěle se zatím jeví i Jiří Smejkal, nebo Matěj Stránský. To už jsou víc než dvě brázdy. Když ke zmíněným borcům přidáte Davida Krejčího, Tomáše Hertla, Jakuba Vránu a případně Jana Kováře, rázem je kádr z velké části daný.
Jde sice jen o velmi předběžný soupis jmen, nicméně hezky dokazuje realitu, kdy je třeba s kořením ze Severní Ameriky zacházet nanejvýš opatrně.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, sport, hokej, Jan Denemark, Reprezentace, NHL, Tomáš Hertl, Jakub Vrána, Finsko, Dominik Simon, Dmitrij Jaškin, David Krejčí, Roman Červenka, Petr Nedvěd, Sport na Heureka.cz
Související články
