Problém českého týmu? Útok nevyvažuje děravou obranu
Pryč s výmluvami o tom, že březnový přípravný termín české reprezentaci dlouhodobě nesedí. To bychom daleko nedošli. O problémech je třeba mluvit, mluvit, to v našem případě. A v případě národního týmu je odstraňovat, odstraňovat.
Byť se zdá, že po kříži ve Švédsku by spíš mohlo zavládnout obecné veselí nad nářky, byla by to lichá domněnka, špatná cesta.
Tenhle přípravný zápas, ostatně jako úplně každý jiný zápas jakéhokoliv významu, se v podání Čechů vyznačoval šílenými chybami v obraně.
Popravdě napsáno, nic nového. Alespoň se ale mohl silně vytasit Tomáš Vaclík a jenom tím potvrdil svoji třídu, že si klidně může dělat čáku na reprezentační jedničku hned teď.
Problém, s nímž se chci svěřit, nevidím pouze v nesehrané děravé obraně. Svízel je v tom, že churaví útok. A to zejména, kdy je obrana soupeře zatažená. Ale taky v případě včerejším, kdy se do ní dá snáze pronikat.
Vedlejším efektem je, že tenhle fotbal prostě nebaví.
Češi bohužel nemají v ofenzivě sílu, kterou by vyvažovali chybující defenzivu. I když kouč Švédska na tiskovce před zápasem házel komplimenty, jak jen uměl.
Národní tým se zatím nemá o co opřít. To bude muset být soustředění v Seefeldu před turnajem mimořádně efektivní.
