Pád Sparty začal už v prosinci. Holoubka semlela vysoká hra
Necelý měsíc, šest soutěžních zápasů. Pouze tak dlouho trval sparťanský experiment, kdy roli trenéra oficiálně plnil Tomáš Požár a mužstvo fakticky vedl David Holoubek. Po nedělním výbuchu v Mladé Boleslavi, v lize na jaře už druhém, se vedení Letenských rozhodlo tohle spojení rozprášit.
Hlavním viníkem jarní mizérie Pražanů není Požár, nýbrž Holoubek. On byl tím, kdo určoval strategii. On byl tím, kdo volil sestavu na jednotlivé zápasy. Jakkoli se mladý kouč během působení u áčka Sparty prezentoval mimořádně sympaticky, nelze pominout základní skutečnost. Náročný úkol nesplnil, svou roli nezvládl a celkově neuspěl.
Důvodů, proč se tak stalo, existuje víc. Ten stěžejní ovšem sahá až do prosince, kdy klub nové složení realizačního týmu prezentoval. Holoubkovi tehdy ležela celá Sparta u nohou. Tým dovedl k postupu ze základní skupiny Evropské ligy, mohl se těšit masivní podpoře fanoušků i velké části klubového vedení. Byl v situaci, kdy by mu nadřízení splnili téměř vše, co by mu na očích viděli.
Před Holoubkem se otevřela ideální příležitost, aby si věci zařídil po svém. Mohl (a měl) sáhnout do složení realizačního týmu, na jehož loajalitu se nemohl spolehnout. Platilo to především o Zdeňku Svobodovi, který s nelibostí nesl, když před ním kluboví šéfové po odvolání Zdeňka Ščasného upřednostnili právě Holoubka. Zároveň mohl nastolit i jasná pravidla v kabině. Zařídit si věci po svém, dát zavčas některým hráčům najevo, co od nich očekává, jak musí pracovat.
Nic z toho ovšem Holoubek neudělal. Možná z naivity, možná z přesvědčení, že si všechny svým pozitivním přístupem získá. Nezískal. Už během přípravy začaly prosakovat informace o tom, že někteří zkušení hráči v čele s Davidem Lafatou a Bořkem Dočkalem mladého trenéra příliš neberou. Tlak z jejich strany se pomocí některých mediálních vyjádření navíc stupňoval.
Holoubkovi to samozřejmě neušlo, v té chvíli ale bylo pozdě. V kabině už neměl tak silné slovo, aby nastavené poměry změnil. Po katastrofálním vstupu do jarní části začala jeho pozice slábnout, kouč neměl výsledky, kterými by se mohl zaštítit. Proto musel první tým opustit.
Na odepsání sympatického trenéra je příliš brzo. Nadále platí za mimořádně perspektivního muže, který svému řemeslu rozumí a pro fotbal má velký cit. V tomhle případě ale doplatil na nezkušenost.
Holoubek neodhadl zákulisní fungování největšího českého klubu. Vnitřní vazby, složitá síť vztahů, tlaky z různých stran. S ničím takovým se u mládežnického fotbalu neměl možnost setkat. Nyní ho tahle vysoká hra semlela.
