BLOG: Vrba má nového parťáka Redknappa
PĚT VĚCÍ, KTERÉ JSME SE NAUČILI O VÍKENDU | Že Liberec sebral Spartě tři týdny starý rekord, že Premier League teď vládne Wigan i to, že kanonýr Lafata vstoupil mezi legendy.
Harry, vítej. Vrba už v tom není sám…
Nečekaný obrat vzalo o víkendu v Anglii hledání trenéra pro národní tým. Místo všeobecně očekávaného a favorizovaného Harryho Redknappa z Tottenhamu tamní fotbalová asociace požádala West Bromwich o svolení k jednání s Royem Hodgsonem.
Vypadá to, že ve prospěch druhého jmenovaného hovořila hlavně kompenzace 10 milionů liber, kterou by FA musela vyplatit Tottenhamu, v případě, že by o trenéra „spurs“ opravdu stála.
Redknapp, jenž se smiřuje s tím, že Anglii už nikdy nepovede, tak dopadl podobně jako Pavel Vrba. Kouč Plzně totiž před časem zaměstnavatel také nepustil k reprezentaci, byť „jen“ ke slovenské.
Jinak ze současné volby anglické FA jsou asi nejvíc překvapení fanoušci Liverpoolu. Ano, v minulé sezoně skandovali „Hodgson for England“. Jenže smysl ironického pokřiku byl jediný: chtěli se ho zbavit…
Plzeň… pardon Liberec překonává rekordy
Když jsem v tomto blogu už párkrát tvrdil, že Gambrinus liga stojí za sledování a její probíhající ročník je v mnoha ohledech mimořádný, nelhal jsem – a nemyslím to nadutě ani ironicky…
Potvrzují to výsledky Slovanu Liberec. Jestliže v předchozí sezoně se při mistrovském tažení Viktorie mluvilo o řadě rekordů, které překonala, pak Severočeši na tom nejsou o moc hůř.
Vítězstvím v Českých Budějovicích rozšířili své bodové konto z venkovních utkání na 35 bodů, což je už nové maximum samostatné nejvyšší soutěže. Že tím Štajner a spol. překonali Spartu by nebylo až tolik překvapivé, zajímavé ale je, že dosavadní rekord měl platnost pouhé tři týdny.
Konkértně od výhry Letenských U Nisy (34 bodů), kteří v tu chvíli vylepšili vlastní zápis z ročníku 1999/2000 (32).
Vzhledem k tomu, že oba aspiranti na titul ještě jedou jednou ven, mohou své konto vylepšit. A kromě boje o titul se poperou o rekord
Lafata ve společnosti Bicana
David Lafata má po 27. kole na kontě 25 přesných zásahů. Útočník Jablonce se dvěma trefami proti Hradci Králové vyrovnal Miroslavu Wieckovi a Milanu Luhovému, kteří v sezoně 1957/1958, respektive 1988/1989 vyhráli soutěž kanonýrů se stejným počtem gólů.
Jen tři fotbalisté dokázali v poválečné historii nastřílet za jeden ročník víc branek. Dvakrát se to povedlo ve Slavii legendárnímu Josefu Bicanovi (1945/1946 – 31, 1946/1947 – 43), jednou Ladislavu Hlaváčkovi (1949 – 28, také Slavia) a Peteru Dubovskému (1991/1992 – 27).
Lafata má ještě před sebou tři kola, a když si udrží formu, může se zařadit na druhé místo za „Pepiho“. Slušná výzva pro „Bicana ze severu“.
Wigan drtí giganty. Tak se hraje o záchranu
Jak Petr Čech, tak Tomáš Rosický v nedávném dotazníku pro deník Sport pasovali Wigan do role sestupujícího z Premier League. Gólman Chelsea svůj tip vyargumentoval tím, že „Latics“ v posledních devíti kolech hrají pětkrát s týmy z první šestky.
Svěřenci trenéra Roberta Martinéze byli na předposledním místě, jenže pak vyhráli na Liverpoolu, porazili doma Manchester United, dobyli Emirates Stadium a o víkendu rozstříleli doma Newcastle (4:0). Ze soubojů s elitou podlehli pouze Chelsea (1:2), jenže na Stamford Bridge jim ublížil sudí, když „Blues“ uznal dva góly z ofsajdu.
Wigan je nyní 16. s tříbodovým náskokem na sestupové pozice. Pokud se zachrání, měl by kouč pro příští sezonu lépe načasovat formu. S výsledky za poslední měsíc by totiž bojoval o Ligu mistrů. Nikdo jiný nezískal za poslední měsíc víc bodů.
Zázrak z Quevilly skončil ve finále
„Ani v nejdivočejších snech se mi nezdálo o tom, že bychom si jednou zahráli na Stade de France.“ To jsou slova Michela Malleta, prezidenta třetiligového francouzského klubu Quevilly. Pravda je, že kdyby o tom reálně přemýšlel, byl by zralý na hospitalizaci… Zatímco v dlouhodobé soutěži ještě není ani zachráněný, o víkendu bojoval ve finále Francouzského poháru proti Lyonu.
S rozpočtem osmdesátkrát menším než Olympique dokázal velkému favoritovi odolávat a ve své první finálové účasti od roku 1927 prohrál nejtěsnějším rozdílem 0:1. Od outsidera, který na cestě do rozhodujícího duelu vyřadil mimo jiné Marseille či Rennes, se v posledním utkání odvrátilo štěstí, jež ho předtím soutěží provázelo. Vždyť z osmi zápasů se pětkrát prodlužovalo, dvakrát dokonce rozhodovaly penalty. I tak se potvrdilo, že fotbal své kouzlo neztrácí.
