Nedávno se ve štábu Ester Ledecké chlubili, že její nevšední story zajímá i slovutné newyorské Timesy, což je prý po uzavření kontraktu se slavnou limonádou další důkaz, že česká sněhová královna je globální světovou hvězdou. Superstar bez jediné olympijské medaile? No, když myslíte… Za sebe mocně doufám, že se jí jednou skutečně stane. Za tu dřinu, kterou by málokdo z nás podstoupil, ale do které nejde ani mnoho jiných vrcholových sportovců, si věhlasnou pozici zaslouží. Jde si po ní. A tvrdě. Případ hodný následování.
Teď se však v domácím éteru nejvíc přetřásá, že nám Ester oněměla. Na olympiádě ani krátce před odletem na ni nevyřkla pro média jediné slovo, mezi novináři panuje zklamání, nervozita, naštvání. Je to od ní profesionální? dohadují se zainteresovaní.
Ester Ledecká je po všech stránkách projekt. Projekt její rodiny a zastupující agentury. Všichni si uvědomují, co je značka STR za komoditu, jaký potenciál v sobě má. Leccos z ní už vylezlo na povrch, dost toho se stále ukrývá. Ale jednou to všechno vyletí ven. Na ten okamžik se s napětím čeká. Možná přijde už za pár dnů v Pchjongčchangu. Jedná se tu o zdolávání nejvyšších sportovních met, o splnění životních snů, o obrovské peníze a vliv. Tomu je podřízeno vše. Cesta započala před mnoha lety a důraz na ni graduje.
Na rodině Ledeckých je vidět, že nepodcení sebemenší detail. Mnohým je to protivné, já to ale beru. Bez lpění na zdánlivé maličkosti a jejich dodržování to v obří světové konkurenci nejde dělat jinak. Rodiče Ester si jedou svoji linii, z níž neuhnou. Co na to říká okolí, je jim jedno.
Lyžařský svaz má na dceřině umu a progresu minimální podíl, jako v mnoha jiných případech jsou to právě rodinné týmy, které obrovskou pílí a vlastním know-how vypiplají z talentu drahokam, do výchovy obvykle natlačí miliony korun. Mnohdy nemístně riskují. Tím pádem nepochybují, komu sportovec patří. Jim. A nikomu jinému ho nepůjčí ani na pár minut v případě, že mají obavy o narušení zaběhnutého režimu. Nehledě na oficiální zvyklosti.
Takže když novináři logicky lační po vyjádřeních Ester Ledecké v dějišti olympiády, aby jejím fanouškům zprostředkovali dojmy medailové aspirantky, v táboře Ledeckých ani nehnou brvou a své Ester vytvoří neprostupnou barikádu. Ne, nic nebude! Nejdřív po závodě, zní jasný vzkaz.
Rozčarování kolegů rozumím. Máte svoji práci, myslíte to dobře a druhá strana vám brání. A vy nechápete proč, vždyť jiní mluví. S tím se těžko smiřujete. Kolikrát jsem to pocítil na vlastní kůži… To ani nejde spočítat.
Ester Ledecká je zvyklá poslouchat své nejbližší, bezmezně věří tomu, že pro ni činí jen to nejlepší. Když si třeba Jaromír Jágr usmyslí, že bude za soupeři jezdit osobním vozem s řidičem a v místě si vyžádá vlastní kabinu, je to proto, aby mu to pomohlo ve výkonu, byť může jít jen o pár procent a z toho důvodu si člověk říká, jestli to má zapotřebí.
Podobně to může vypadat u Ester Ledecké, která se cestou na Hry v Praze odbaví mimo výpravu a další cestující, aby minimalizovala možnost virózy v nejméně vhodný čas. A když si v Koreji může po tréninku vybrat mezi regenerací a rozhovory, upřednostní to první, protože to vnímá tak, že jí to vzhledem k závodům pomůže víc než odpovídání do diktafonu a kamer. I kdyby se novináři stavěli na hlavu.
Ledecká podřizuje vše vítězství
Hodí se dodat, že si přitom vybrala jen zhruba desetidenní volno, před Hrami jí bylo všude plno, dívala se na vás z obálek mnoha časopisů a titulek novin.
Ledečtí a spol. vsadili všechno na jednu kartu, nehledě na otrávenost druhých. Vědí, že tím narazí, ale jejich cílem není potkávat spokojené žurnalisty. Nepříjemné, leč skutečné.
Olympijské zlato z Koreje je pro Ester naprosto klíčová záležitost. Nejdůležitější závody za čtyři roky v kariéře, kterou můžou kdykoli ohrozit či utnout jeden špatný pohyb. Sám Janek Ledecký v rozhovoru pro Sport prozradil, že sportovní dráha jeho dcery visela na vlásku, ani renomovaný profesor Pavel Kolář jejímu pokračování nevěřil. Pak se divte jejich obezřetnosti a obraně.
Hokejisté nebo fotbalisté to takhle vyostřené nemají. Nevyjde jedna olympiáda nebo jedno EURO? Ani se nenadějete a přijde další šance. Navíc jedete na dvou kolejích, vedle té reprezentační na klubové. V kolektivních sportech to nikdy nemáte nastavené tak, že v jedné minutě se vám život může obrátit naruby, drasticky změnit. Vypadnete a druhý den už máte hlavu nastavenou na další cíle, letíte na další zápas NHL nebo ten v bundeslize. Pokud na to máte, za kariéru stihnete klidně pět turnajů pod pěti kruhy.
U Ledecké je to jinak.
Na její předzávodní soustředěnost v podobě mlčení se dá nahlížet i jinak. Třeba tak, že je de facto plně profesionální. Že vše podřizuje vítězství. Co si naopak myslet o některých jiných sportovcích či jejich trenérech, kteří se urazí a přestanou komunikovat po jedné větě či slovu některých expertů, kteří toho v branži přitom nezřídka dokázali o dost víc než oni.
Co není nepodstatné, Ester mlčí pro všechny. Ani CNN či BBC u ní teď neuspěla. Pamatuju řadu jiných případů, kdy si český hráč zamkl ústa jen pro česká média, se zahraničními se vesele vybavoval.
Až Ledecká vyhraje olympiádu, nezbude ji, než se i kvůli aktuální němotě rozdat, rozkrájet. Do té míry, až sami novináři budou ukončovat rozhovory, protože jim dojdou síly.
Ester chce ukázat, že lyže a snowboard jde dělat současně. Hlavní ale je, aby si to užila, hlásí otec Ledecké
Video se připravuje ...
Trenér Ledecké Bank: Na Ester je cítit, že se blíží důležitý závod
Video se připravuje ...
