Dodnes ho trápí neproměněný nájezd proti Američanům na mistrovství světa 2004. Tým měl tehdy v Praze na zlato, takhle skončil po čtvrtfinále. Ale Jiří Dopita zanechal během působení v reprezentaci spoustu radostnějších otisků. Dokázal toho opravdu hodně. Totéž platí o extralize. Jenže se vytratil dost podivně.
Zprvu bujará sezona v Brně skončila těžkou kocovinou. Dopitův odchod vzbudil spíš spoustu otázek o vztazích v kabině i vůči vedení klubu. Do národního týmu už se pilíř zlaté generace nevrátí. V extralize by si to však ještě mohl nějakou chvíli užít.
V Plzni vycítili, že jeho zkušenosti a autorita se pořád mohou hodit. Už to nikdy nebude stejný Dopita, který válel před lety za mistrovskou dynastii Vsetína. On sám to taky ví. Je ochoten přijmout menší roli, nicméně po všech těch letech má rád svoje pohodlí, nechce se už nikam trmácet. I proto zůstává v soudech zdrženlivý.
Nejvíc však asi záleží, co řekne zhuntované tělo, až zase vjede na led s hokejkou v ruce. A taky, jestli zájem Plzně vydrží. Vedle Straky, Vlasáka, Kratěny, Kaberleho by to na závěr kariéry mohla být pro Jiřího Dopitu ideální štace. A fanoušci by taky nemuseli přijít zkrátka.
