Pochvala pro Česko. Tým bez hvězd vystoupil ze stínu
Zklamání z vyřazení bolí, znovu se vkrádají myšlenky, že taková příležitost se už zase dlouho nemusí opakovat. Pozitivní na tom všem ale je, jakým způsobem se předem a ještě v průběhu mistrovství světa zatracovaný výběr dokázal vzepřít svojí špatné pověsti a okolnostem, které se proti němu obracely.
Po výplachu od Němců hráči nezapálili hromnice, nýbrž v jednom semknutém šiku vyrazili na další zteč, aby zachránili, co se dá. Před turnajem a ještě během něj panovaly velké obavy, jak to všechno nakonec dopadne.
Výběr ročníku 1994 se na domácím mistrovství světa osmnáctek v Brně před dvěma lety těžko zachraňoval. Odepisovaná česká dvacítka však porazila Kanadu, letos docela silné Slovensko a nakonec se sápala po semifinále. Dokonce způsobem, jakým se to nepovedlo ani opěvovanějším a papírově silnějším celkům před ní.
O dvacítce se mluvilo jako o týmu bez hvězd. Nikdo výrazně nevyčníval, ale i v tom byla jedna z jeho předností. Pro soupeře bylo mužstvo hůř čitelné. Ale tak jako překročilo vlastní stín, vystoupily z něj výrazné osobnosti a třeba i budoucí pilíře dospělé reprezentace.
Především Petr Šidlík, kapitán a mluvčí týmu, už teď lídr k pohledání. Marek Langhamer předvedl, že z něj roste skvělý brankář. Centr Radek Faksa se dočkal gólu až v posledním utkání, ale odváděl obrovský kus práce. Dominik Simon uhranul průbojností, chytrostí i drzostí, jíž rozhodl zápas s Kanadou...
Celkem osm hráčů může na šampionátu nastoupit i příště. Patří mezi ně útočníci Kämpf, Kaše, Zdráhal, obránce Košťálek. David Pastrňák a Jakub Vrána, kteří už v 17 letech patřili k oporám týmu, mohou hrát dokonce ještě dvakrát. To je další dobrá zpráva. Potenciál tu je, dvacítka má dál na kom stavět. Tentokrát to ještě nevyšlo, čekání na medaili by nemuselo trvat až tak dlouho.
