Študáci a kantoři. Jandačův tým míří vysoko, ale historie varuje
Vítězství Američanů nad sbornou SSSR a jejich zlato na olympiádě 1980, to byl podobný zázrak, jaký předvedla lyžařka Ester Ledecká na letošních Hrách v Koreji. Český sport má díky ní svoje další Nagano. V noci však čeká české hokejisty úkol zabránit novému Lake Placid. Tým USA je jiný, než byla skupina studentů kočírovaná trenérem Herbem Brooksem. Na druhou stranu nemá takovou sílu jako výběry na předchozích pěti turnajích, kdy pod pěti kruhy zápolily hvězdy NHL.
Ale pořád to jsou ti nevyzpytatelní Američané, kteří připravili Čechům už několikrát velké zklamání. Stále je potřeba se mít před nimi na pozoru. Za všech okolností, ať za ně hrají Patrick Kane, Joe Pavelski, Phil Kessel a Ryan Suter jako naposledy v Soči, nebo to budou Mark Arcobello a Brian Gionta společně se syny slavných otců Chrisem Bourquem a Ryanem Donatem, kteří celek USA táhnou tentokrát. Nejsou to nazdárci, co si odletěli do Koreje jenom proto, aby se zdarma nacpali hamburgery v jídelně olympijské vesnice.
Srocení pod hvězdnatým praporem nemusí být tak čitelné a budit takový respekt jako Kanada se soupiskou plnou ostřílených veteránů. Američané jich tolik nemají, ovšem po úspěchu žízní úplně stejně. I tihle hráči cítí, že se jim otevírá šance, jaká pro většinu z nich bývala dřív nedostižná a jež se už nemusí opakovat. Ačkoli mají v nohách o zápas víc, hráli kvalifikaci a nemohli odpočívat jako Češi, výhra nad Slováky je v tomhle přesvědčení ještě utvrdila. Energii jim dodává i poslání získat úspěch na počest populární a vlivné ikony amerického hokeje Jima Johannsona, jenž přesně před měsícem náhle zemřel.
Historie vzájemných soubojů v play off na velkých turnajích varuje. Před čtyřmi lety v Soči to byli Američané, kdo se s výběrem Aloise Hadamczika vypořádal ve čtvrtfinále čtyřmi góly v první polovině utkání. Výhra 4:3 na mistrovství světa v Minsku byla spíš výjimkou. Byl to zase celek USA, kdo následující rok v Praze vyprovodil český tým v souboji o bronz výsledkem 3:0. Následně se ve čtvrtfinále šampionátu v Moskvě prodral opět před Čechy. Vyrovnávací gól na 1:1 dával z ofsajdu Auston Matthews, stejný hráč v penaltovém rozstřelu zajistil postup.
Bilance v play off na turnajích dvacítek je žalostná: ve dvou čtvrtfinále dvakrát 0:7, naposledy v zápase o bronz 3:9... Právě z této generace vzešly hvězdy univerzitní NCAA a současní olympionici jako Donato, Jordan Greenway nebo nájezdový mág Troy Terry.
Český kapitán Martin Erat má bronz ze ZOH v Turíně 2006. Zažil i vyřazení na předchozích dvou olympiádách ve Vancouveru a Soči. Od začátku tvrdí, že do Koreje letěl pro zlato. „První úkol jsme splnili,“ řekl po zápasech ve skupině. Výkon českého týmu stoupal, tři vítězství posílila jeho sebevědomí. Den volna uleví svalům i hlavám mužstva plného třicátníků. Neúčast hvězd NHL ho navíc nepoznamenala tolik jako výběry jiných zemí.
Turnaj je vyrovnanější, placky visí pro každého téměř stejně vysoko. Našli by se přijatelnější soupeři na čtvrtfinále, třeba Norsko. Soubor Josefa Jandače vzhlíží od začátku vysoko. Oprávněně. První část medailové mise splnili. Cesta do play off byla poměrně schůdná, tým nemusel odehrát pět těžkých zápasů v sedmi dnech jako američtí boys.
Češi ovšem nesmějí čelit jejich nadšení škrobeně jak profesoři a zároveň nedopustit, aby študáci vyučovali kantory. Lake Placid a Nagano jsou minulostí. A historie se v tomhle málokdy opakuje. Máme tady jiné hráče, jiné týmy, jiný turnaj.
