K velkým vítězstvím je nezbytná absolutní kázeň a disciplína. Za jakékoli zkraty se totiž tvrdě platí. Jedno ze základních fotbalových přikázání si nevzala Sparta v Poznani k srdci.
Jenže dvě červené ve středu nespadly z nebe. Jsou výsledkem letitého sparťanského chození po špičkách kolem výstřelků hráčů a tendencí spíš je omlouvat než náležitě trestat.
Například šéf Daniel Křetínský už v minulosti veřejně konstatoval, že reakce médií na incidenty Tomáše Řepky mu připomínají hon na čarodějnice. Ostatně i nedávno po prokázaném Řepkově plivnutí do Volešákovy tváře na Letné nelibě nesli, že se to v novinách důkladně rozebíralo. A volali po klidu na práci před důležitým dvojzápasem s Lechem Poznaň.
Tento klid však má zhoubné následky pro samotnou Spartu. Vede hříšníky zralé na pohlavek k tomu, aby vinu nehledali v sobě, nýbrž v nepřátelském, nepřejícím a nenávistném okolí.
A že je tohle myšlení ve sparťanech zakořeněné. Stačí si vzít jen dva z jejich názorů na čerstvé úlety.
„V žádném případě to nebylo na červenou,“ ohradil se Libor Sionko proti vyloučení. „Asi sami uznáte, že karta pro Libora měla být jiná,“ připojil se trenér Jozef Chovanec.
Zaznít však mělo tohle: „Dohrávat takhle souboj na půlce krátce před koncem za stavu 1:0 je nehorázný nesmysl a už nikdy se nesmí opakovat!“
Nemluvě o tom, že od začátku zbytečně podrážděného a provokujícího Matějovského měli ze hřiště v předstihu vypoklonkovat trenéři a nenechat to až na rozhodčím.
Pokud tohle na Letné nepochopí, pak doma, kde sudí nepostřehnou ani Řepkovo plivnutí, můžou kralovat, ale na špičkové mezinárodní scéně nikdy neprorazí.
Související články
