Messi není bůh. Ale dobrými skutky mimo hřiště si ho dovede naklonit
Je už skoro nudné neustále číst opěvné ódy na vynikající výkony argentinského útočníka Lionela Messiho ve službách Barcelony. To, co předvedl proti AC Milán v odvetném utkání osmifinále Ligy mistrů, bylo bezpochyby úchvatné a jeho dva góly byly jen důkazem neobyčejného mistrovského umu.
V přemíře chvalozpěvů a nadšených ovací se však poněkud vytrácí Messiho lidská stránka, která je podle mého mnohem úžasnější než jeho fotbalové umění. Bohužel, protože ta je mnohem cennější.
Na barcelonském stadionu Camp Nou sledovalo Messiho fantastický výkon devadesát tisíc diváků. Mezi nimi i několik krajanů, obyvatel z jeho rodného města Rosaria, které na utkání osobně pozval a cestu jim hradil.
Nebyli to příbuzní, ani fanoušci, duel s AC Milán byl pro ně jen přívažkem k studijnímu pobytu ve Španělsku. Šlo o lékaře z dětské nemocnice Victor J.Vilela.
Jí Messi po nevydařeném prvním střetnutí s AC Milán věnoval částku čtyř milionů argentinských pesos (asi 15 milionů korun), aby se lépe mohla starat o malé pacienty. Nebyla v tom vypočítavost, jakýsi pokus o naklonění boží přízně za dobročinný skutek.
O těchto jeho činech se však tolik nepíše. Po utkání s AC Milán se zdůrazňuje jeho výjimečnost, připomíná se, že v počtu gólů v historii Ligy mistrů už předběhl nizozemského zabijáka Ruud van Nistelroije, že Barcelona má opět naději na zisk trofeje.
Je často přirovnávám k bohu. Pro mě bůh není, ale velice citlivý člověk, jenž si uvědomuje, odkud pochází a dělí se o své bohatství s těmi, kteří nemají tak přepychový život.
A už vůbec ne mimozemšťanem, jak je také často označovaný. Naopak velice dobře vnímá pozemský život i se všemi jeho strastmi a obtížemi. Bohem není, ale umí si ho svými činy naklonit.
