Vychytal švýcarské Basileji postup přes slavný Liverpool do jarního kola Ligy mistrů, přesvědčivě tým táhne za dalším domácím titulem. Brankář Tomáš Vaclík, jenž pomohl v uplynulém ročníku Spartě Praha zpět na český trůn, je brankář, o němž se v Evropě ví a jehož umění je náležitě oceňováno.
Jasná jednička českého reprezentačního týmu, dalo by se na základě těchto faktů dovodit. Zvláště, když dosud neochvějný základní kámen sestavy Petr Čech v anglickém klubu Chelsea FC nechytá a v mezistátních měřeních sil si neodpustí fatální chybu v každém vystoupení.
Tak jednoduchá výměna stráží to však nebude. Petr Čech rozhodně pořád kvalitu má, a hodně vysokou, oplývá sebejistotu, chlubí se bohatými zkušenostmi, u spoluhráčů získal náramný respekt.
Je v ideálním brankářském věku dvaatřiceti let a hned tak někoho pustit na své místo nehodlá. Jako naprosto ojedinělý zjev v českém fotbale si formu může v pohodě podržet až do 40 let. O sedm let Tomáš Vaclík může sice ještě nějakou dobu počkat, ale léta poletí…
Může nastat situace, kterou před lety prožil vynikající slovenský gólman Alexander Vencel st., když dělal spolehlivého náhradníka Ivo Viktorovi a za dvanáct let reprezentační kariéry nasbíral jen 25 startů, z toho pouhých deset v soutěžních střetnutích. Z vysoké konkurence profitoval ovšem československý výběr, v roce 1976 se stal mistrem Evropy.
Vaclík má velký kus kariéry před sebou a počíná si výborně. Kolik si v ní připíše zápasů se státní hymnou na úvod, nezáleží ovšem pouze na něm. Petr Čech je nadále velice silný protivník.
