Tyčkařská mistryně Evropy Ptáčníková: Jednou chci skočit pět metrů!
ROZHOVOR | Na titul evropské šampionky, který získala před třemi týdny v Helsinkách, už tyčkařka Jiřina Ptáčníková nemyslí. V pátek se v závodě Diamantové ligy v Monaku poprvé v sezoně postaví Rusce Jeleně Isinbajevové a pak už jí čeká olympiáda.
Jak si užíváte titulu mistryně Evropy?
„Jsem v jednom kole. Zrovna teď lítám od jednomu telefonu k druhému. Je to takové zdravotní dolaďování. Zápěstí, s kterým jsem měla problémy před mistrovstvím Evropy, se zázračně uklidnilo. Spíš mě začínají zlobit záda. Snad to nebude nic závažného.“
Trénujete naplno?
„Dá se říct, že trénuju úplně normálně. Akorát jsem jednou nevydržela tolik skoků, kolik jsem chtěla. Ale natrénováno mám výborně. Dám se do kupy a bude to dobré. Byla jsem u fyzioterapeuta a ten mi dal do těla. Napíchali mi tam akupunkturní body do bolesti. Hodně jsem se tam potrápila.“
Těšíte se v takové situaci do Monaka na závod Diamantové ligy?
„Jo. Monako bude test před Londýnem. Ještě to půjdu z plného tréninku. Neočekávám tam žádný zázračný výkon. Dlouho už jsem nezávodila. Půjdu nasát závodní atmosféru. A jak jsem koukala na startovku, vypadá to na olympijské finále.“
Co očekáváte od Rusky Jeleny Isinbajevové, která se v Monaku představí teprve podruhé v sezoně?
„V prvním závodě skočila 475 centimetrů, což je hodně dobrý výkon. Někde jsem četla, že má chuť do závodění, která jí chyběla. Předpokládám, že se vrátí do velkých výšek.“
Isinbajevová je zatím jediná závodnice, která překonala pět metrů, věřila byste si na takovou výšku jednou i vy?
„Určitě. Já si myslím na hodně vysoké výšky. Ale spíš se trápím s technikou. Až se u mě doladí technická stránka skoku, myslím, že výšky 490 centimetrů a výš jsou reálné.“
Na co myslíte na olympiádě?
„Myslím na to dostat se do finále. To je můj jediný cíl. Nevím, kolik bude kvalifikační limit, ale asi bude hodně vysoko. Já jedu do Londýna předvést co nejlepší výkon a tím pádem i umístění. Doufám, že překonám osobní rekord (472 cm – pozn. red.), s tím bych byla spokojená. Na jaké místo to bude stačit, neřeším. Můj cíl je finále, pak se můžeme bavit dál.“
Jak pokračuje spolupráce s trenérem Zdeňkem Lubenským, který vaši přípravu vede od zimy?
„My se furt tak seznamujeme. Jsme spolu půl roku. On neví, co si ke mně může dovolit v tréninku, co mi může naložit, co ne, abych z toho potom nebyla přetrénovaná, unavená. Tohle řeší hodně s tátou (bývalým sprinterem Františkem Ptáčníkem – pozn. red.). S technikou se ještě seznamuju. Co po mě chce, je po mě nové. Když to převedu do skoku, letí to hodně vysoko. Povede se mi to ale jednou za x pokusů. Přeučuju se zlozvyky z minulých dob.“
V čem vám nový trénink pomohl?
„Hlavně po psychické stránce. Tréninky dřív, to bylo trápení. Já jsem došla do nějakého stadia na výšku 460 a už nevěděla, co a jak dál. V hlavě jsem se blokla a už jsem to nepobírala. Potřebovala jsem nový impuls, aby mi to někdo vysvětlil, abych to pochopila. Trenér mi v tomhle hodně sedl. Jsme naladěni na stejnou vlnu.“
Jakou největší změnu přinesl nový kouč do tréninku?
„Největší změna je, že jsem začala dělat víc gymnastiky a to mi hodně pomáhá i ve skákání. Za půl roku se Zdeňkem mám naskákáno víc než za poslední tři roky. A v gymnastice už neumím jenom kotoul, ale i nějaký přemet. Snažíme se dělat imitace podobné skoku o tyči. Občas na nás v gymnastické tělocvičně koukají jako na blázny. Mně to ale pomáhá a budu v tom pokračovat.“
