Špotákovou rozzlobily soupeřky, upatlaly jí oštěp: Trochu úcty!
Pro titul celkové vítězky Diamantové ligy si oštěpařka Barbora Špotáková pojede v pátek na finálový závod do Bruselu. Bude se snažit zapomenout na špatné zážitky z Birminghamu, kde poprvé v sezoně prohrála a navíc ji naštvaly soupeřky, kterým musela půjčit vlastní oštěpy.
„Trochu úcty!“ halasí Barbora Špotáková při vzpomínce na poslední závod v Birminghamu. Nevadí ji ani tolik těsná porážka, jako to, že si ostatní závodnice půjčovaly její oštěpy a nechovaly se k nim zrovna pěkně.
„V Birminghamu jsem byla naštvaná. Všechny holky se vyflákly na to přivézt oštěpy. Ono se za to platí. Takže tam byly jediné moje a nějaké plečky,“ zlobí se Špotáková.
Podle atletických pravidel si každá závodnice může přinést svou sadu oštěpů, musí je ale poskytnout i ostatním.
„Přijdu na první hod a jediný můj solidní oštěp je upatlaný oštěpařským voskem, což nesnáším,“ líčí Špotáková. „Říkám: Děvčata, která hážete tímhle oštěpem, tak tam nepatlejte to lepidlo….“
Teď už ale nedávné evropská šampionka myslí na konec sezony. V pátek ji čeká boj o vítězství v Diamantové lize v Bruselu, týden poté poletí reprezentovat Evropu na Kontinentální pohár do Marakeše a sezonu zakončí 19. září v Domažlicích. Je to její oblíbený mítink, kde vloni začala necelé čtyři měsíce po porodu další část kariéry po mateřské pauze.
Ještě, než odjede na dovolenou se Špotáková 6. a 7. října zúčastní finálového kola Corny Středoškolského atletického poháru v Břeclavi.
„Nejvíc mě na tom baví kolektivní duch. O to tam hlavně jde. Vznikne tým, který reprezentuje svoji školu i město. Sejdete se tam i s ostatními studenty a zůstanou vám neskutečné vzpomínky,“ říká Špotáková. „Když je člověk vidí závodit, nemá pocit, že by jen seděli u počítače. Vidím tam obrovské nadšení. Vždycky odcházím nabitá dojmy, že to tak špatné nebude.“
Tradiční soutěže, která se pořádá už od roku 1981 se na střední škole několikrát zúčastnil i reprezentační šéftrenér Tomáš Dvořák.
„Dostali jsme se i do federálního finále v Košicích, kde se rozdával růžový porcelán z Karlových Varů,“ vzpomíná Dvořák. „Bylo to úžasný, protože to byly hnedle tři dny ze školy, krásné závody za babího léta. Poslední dva roky po sobě byly finalistkami i mé dcery. Je to smysluplná soutěž.“
