I s Američankami se dá hrát, věří Večeřová v zázrak
Nadějný start, potupný závěr a další ztráta iluzí. „Na každém je taková zvláštní deka,“ řekla po debaklu se Španělskem pivotka Ivana Večeřová, když kolem ní procházely spokojené soupeřky. „Asi toho máme plný kecky.“
Druhá porážka na turnaji a hlavně její výše s týmem zacloumala. „Zase jsme se začaly střelecky trápit jako předtím,“ uznala 31letá reprezentantka. Přesto stále věří ve zlepšení.
Cítíte velkou frustraci z výsledku?
„Je to hrozný. Možná jsme se naučily hrát na asijský styl, chtěly jsme to na Španělky uplatnit, ale nedokázaly jsme se přešaltovat zase zpátky na Evropu. Vyhovuje nám hrát daleko víc proti mimoevropským týmům. Snad to potvrdíme i proti Brazílii.“
Se silnými Španělkami jste dlouho držely krok. Nebyly jste až překvapené?
„Zdálo se, že to půjde. Jsou takové, že když se jim daří, chytnou lauf. V opačném případě se dokážou rozhádat a položit se. Tenhle tým má ale dvanáct absolutně vyrovnaných hráček. Ty se jen tak nepoloží. S tím, že jsou tam tři čtyři zkušený hráčky, kterým se opravdu daří.“
Navíc Valdemorová měla svůj den.
„Určitě. Hrály chytře, jednoduše.“
Zdálo se, že byly čipernější, ke střelám se dostávaly včas, zato vy natěsno. Bylo to dané pohybem?
„Spíš mi přijde, že jsme si vůbec nedokázaly přihrát. Šly do nás agresivně, tlačily na nás. Špatně jsme běhaly. Nevím proč.“
Měly přečtené české systémy?
„Určitě. Možná kdybychom rychleji běhaly dopředu Ale řekla bych, že nám v protiútoku i trošku chyběly síly. Staticky se proti nim hraje těžko. Víme, že hůř už hrát nemůžeme. Musíme znova začít od podlahy, prostě dřít a s Brazílií to odmakat jakýmkoliv způsobem.“
Brazilky znáte z posledního mistrovství světa, před čtyřmi lety vás porazily ve čtvrtfinále. Může to mít vliv na dnešní zápas?
„Pokud bychom to měly brát takhle, musely bychom mít plné kalhoty. Porazily nás o dvacet, hrály doma. Ale teď jsme doma my. Zpočátku hrály špatně obranu, než se sehrály s hráčkami z WNBA. Jenže Erika de Souza dala včera Japonkám dvaatřicet bodů, Marques čtyřiadvacet. Chytily se. Doufám, že se nám je podaří pokrýt a porazíme je. Vybrat si, jestli dál jít na USA, nebo Austrálii, to už je skoro jedno. Mohly bychom si zase zahrát s chutí.“
Opravdu je vám to jedno?
„Nevím. Zatím jsem je tu moc hrát neviděla. S Amerikou jsme v přípravě hrát dokázaly. Možná by mohla být i schůdnější než Austrálie“
Ale meta zněla vyhnout se této dvojici, že?
„Byl to sen. Ale turnaj je natolik náročný, že je to opravdu těžké. Každý zápas by musel být perfektní, opravdu sednout. Tím, že nám to tam nepadá a trápíme se, uzavřely jsme si první dvě místa v této skupině.“
Dočkáte se na šampionátu zápasu, v němž se ve výkonu družstva všechno potká ideálně?
„Myslím, že proti Korejkám nám to sedlo. A věřím, že to přijde znova. Musí. Možná zase půjdeme do kina. Nevím, co s tím už udělat. Asi toho máme plný kecky i po téhle stránce. Na každém je taková zvláštní deka. Je to jedno za druhým a není čas žít normální život.“
