Obrovská šance pro českého bijce. Devětadvacetiletý Vasil Ducár bude 8. června bojovat v Jihoafrické republice s tamním favoritem Kevinem Lerenou o titul IBO. Jedná se o významný šampionský pás, který například v těžké váze drží nejúspěšnější boxer současnosti Anthony Joshua. Ducár do Afriky sice pojede jako outsider, ale vlastně je za to rád. „Prakticky vždy, když jsem jel do zahraničí, tak to bylo takzvaně na porážku, ale zatím jsem pokaždé nakonec vyhrál,“ prozrazuje česká jednička křížové váhy.
Pořád v dobré náladě. Typický rys skvělého českého boxera Vasila Ducára. V současnosti má ještě více důvodů k radosti. Podepsal totiž smlouvu na zápas se šampionem IBO v křížové váze Kevinem Lerenou. Ač se bude určitě jednat o pekelnou bitvu, je to taky mimořádná šance a Ducár může zazářit jako málokterý boxer v české historii.
Budete bojovat o světový titul IBO, co to pro vás znamená?
„Je to splněný sen. Každý boxer si přeje mít jednou takový zápas. Jsem za takovou příležitost ohromně rád, to se nepoštěstí každému. A jestli se nepletu, tak krom Lukáše Konečného a Rudolfa Kraje nikdo jiný o světový titul v posledních dvaceti letech za Česko nešel. Takže když to řeknu nadneseně, je pecka mít možnost zapsat se do historie a zařadit se vedle lidí, jako jsou Konečný nebo Kraj. To je prostě pro kluka z Citonic, který začal s boxem ve dvaceti, ohromná věc.“
Dá se říci, že na zápas rozhodně nepojedete jako favorit…
(skočí do řeči) „To jsem nejel nikdy nikam.“ (rozesměje se)
Takže jste si na roli outsidera už zvykl?
„Mně tahle pozice dokonce vyhovuje. Prakticky vždy, když jsem jel do zahraničí, tak to bylo takzvaně na porážku, ale zatím jsem nakonec pokaždé vyhrál. Navíc jsem dík tomu pod menším tlakem. To on je šampion a bude zápasit doma. Je papírově silnější a očekává se od něj výhra. Já můžu jenom překvapit a doufám, že se mi to podaří jako vždycky.“
Mimochodem málokdo kombinuje tolik bojových sportů jako vy. Děláte nejen box, ale i thajský box, K-1 i MMA. Čím jste víc?
„Já se definuji spíše jako thaiboxer, protože jsem s tím začínal. Absolvoval jsem v něm sice asi jen třicet soubojů, ale byly to velké zápasy, většinou v zahraničí. A dosáhl jsem docela dobrých úspěchů, prohrál jsem v něm jenom dvakrát.“
V klasickém boxu máte za sebou víc než 120 duelů, v thajském 30, v MMA 10… To jste asi zažil hodně úderů. Co hlava?
„Hlava dobrý. Kde nic není, ani Pán Bůh nebere. Já byl hloupej už předtím, tak to nepoznám. (směje se) Jinak je ale třeba říct, že světoví šampioni mají celkem často i vysokou školu…“
Což vy taky splňujete.
„No, já mám jen poloviční, jsem jen bakalář. Ale vážně, nijak nevnímám, že bych na tom byl s hlavou špatně. Plno lidí, když řeknu, že dělám box, reaguje: Ježišmarja, ty se necháš mlátit do hlavy! Vždy odpovídám, že nenechávám. Dělám vše proto, abych se naučil rány nepřijímat.“
Nicméně například v posledním boxerském zápase, v němž jste vybojoval interkontinentální titul WBF, jste několik tvrdých ran inkasoval.
„Pár jsem jich dostal, to jo. Na druhou stranu, není se čemu divit, byl to hodně kvalitní soupeř, šampion. A platí klasická hláška z Rockyho: Nejde o to, jak inkasuješ. Jde o to, kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš. Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě. Jenom tak se vítězí!“
Když je řeč o Rockym, slyšel jsem, že ve chvílích, kdy se vám během zápasu úplně nedaří, prý říkáte, že pojedete na Rockyho.
„Jo jo. Vzniklo to tak, že jsem některé zápasy ukončoval chvíli před koncem. Mám to občas prostě tak, že dostanu do držky a to mě nastartuje a vyhraju ke konci. Takže proto občas říkám, že jsem to dal na Rockyho. Při tom posledním zápase jsem dokázal knokautovat soupeře patnáct vteřin před koncem. Když jsem zápasil s Vláďou Řezníčkem, tak jsem ho poslal s posledním gongem na zadek. Občas se prostě povede souboj jak podle hollywoodského scénáře. Prohrávám, prohrávám, a na konci zatnu pěsti a vytáhnu to z paty.“
Sice jste profesionální zápasník, ale chodíte přitom do práce. Jste členem zásahové jednotky. Kde vlastně zažíváte větší adrenalin, v ringu, nebo v práci?
„Těžko říct. Mě práce ohromně baví a naplňuje, takže je to, myslím, v příjemné symbióze. Je to ideální spojení.“
Zažíváte u zásahové jednotky hodně riskantní momenty?
„Co je riskantní? Riskantní je, když přecházíte ulici. Ale mám rizikový příplatek, takže to asi trochu nebezpečnější práce bude.“ (směje se)
Dělal jste si legraci ohledně vaší hlavy, že kde nic není… Nicméně prý píšete básničky a jste i autorem několika raperských textů.
„Ano, s raperem, který si říká Georg Czap, jsme napsali písničku Story. A taky jsem spolupracoval se slovenským raperem Molochem vLavem na písni Tvrdé peste.“
Takže vás baví rýmy.
„Jo, proto poslouchám rap. Vnímám ho jako poezii dnešní doby. Ale baví mě třeba i Jaromír Nohavica nebo Karel Kryl. Hlavně aby to bylo duchaplné a mělo to smysl.“
Mimochodem vaším soupeřem v Jihoafrické republice bude Kevin Lerena, tamní boxerský hrdina. Co už jste si o něm stihl zjistit?
„Hodně důležité je, že má otočený gard, tedy levák. To je skutečnost, která mění celý styl boje. Musím tomu hodně přizpůsobit přípravu. Navíc se jedná o velmi vyspělého boxera. Taktik, tvrdý a fyzicky našlapaný. Prostě je takový, jaký světový šampion má být.“
Takže styl ‚na Rockyho‘ bude potřeba.
„To jo. Zkusím tohle turbo zapnout trochu dřív, ať to nehoním na poslední chvíli.“ (směje se)
Raněnej kůň nejvíc kope, říkají o Ducárovi české legendy
Český box už dlouho nezažil takový úspěch. Vasil Ducár se začátkem června pokusí ukořistit světový titul IBO v křížové váze. Bude se určitě jednat o pekelnou bitvu, zápas se totiž odehraje v africkém Johannesburgu, tedy na domácí půdě obhajujícího šampiona Kevina Lerena. Český bojovník tak nezíská snadno body, přesto hvězdy tuzemského boxu věří v jeho úspěch.
Po dlouhé době se český boxer dostal na světovou úroveň. Vasil Ducár bude totiž 8. června bojovat v Jihoafrické republice o pás světového šampiona IBO. Nejedná se sice o jeden ze čtyř nejhlavnějších titulů WBO, WBC, WBA a IBF, ale i IBO je velice respektovanou organizací.
„Bojovat o takový pás, to už je hodně slušný,“ hodnotí uznale Lukáš Konečný, bývalý světový šampion WBO. „Pro českého boxera je to rozhodně úspěch. Tomu, kdo tento titul získá, to přidává na ceně a otevírá cestu k nejprestižnějším titulům. O významné pásy jsme v minulosti bojovali asi jen já a Ruda Kraj. Pochybuju, že ještě někdo z České republiky.“
Mezi držitele titulu IBO patří například v těžké váze král světového boxu Anthony Joshua, v super střední váze jej drží další veliký britský bijec Chris Eubank Jr.
„Je to superšance. Vasil je rváč a showman, který se umí perfektně připravit,“ komentuje ohlášený zápas Rudolf Kraj, majitel stříbrné medaile z olympiády v Sydney 2000. „Nebudeme si ale nic nalhávat, jakmile soupeře neknokautuje, tak na body vyhraje jen horko těžko. Nicméně někdy je i lepší být za outsidera.“
Kdyby bylo Ducárovo válečné tažení do Johannesburgu úspěšné, zařadil by se devětadvacetiletý bojovník mezi nejúspěšnější české boxery historie. Většího úspěchu od éry Kraje a Konečného dosáhla pouze Fabiana Bytyqi, která drží titul WBC. V ženském boxu je ale výrazně nižší konkurence.
„Je bomba, že se Vasil dostal do takové pozice ve světovém žebříčku a moc mu to přeju,“ má radost Pavel Šour, český šampion těžké váhy. „Má mimořádný fyzický fond. Je to obrovský tvrďák se skvělým dvojitým krytem a jeho kondice je opravdu neskutečná.“
Ač bude rohovník ze Znojma do souboje nastupovat v roli „kořisti“, může šampiona Kevina Lerena hodně překvapit. Stejně jako tomu bylo v zápase o interkontinentální pás WBF, kde v posledních vteřinách zápasu poslal k zemi do té doby neporaženého Francouze Samuela Kadje.
„Vasil není nejlepší po technicko-taktické stránce, ale vše vynahrazuje odhodláním a silou,“ tvrdí Konečný. „Je schopen soupeře překvapit v nejposlednější možné chvíli. Nikdy prostě nehází flintu do žita. U něj možná nejvíc platí, jak se říká, raněnej kůň nejvíc kope.“
