Kalná: Na Emmons nemám
Měla na ME ve sportovní střelbě ze vzduchových zbraní nahradit nejlepší střelkyni světa Kateřinu Emmons, která nestartovala kvůli nadcházejícím mateřským povinnostem. Povedlo se.
Puškařka Pavlla Kalná-Habartová získala na mistrovství Evropy ve sportovní střelbě ze vzduchových zbraní v posledním rozstřelu v pražské O2 Aréně bronzovou medaili.
„I Katka měla radost, že jsme ji mohly částečně nahradit,“ přiznala 26letá Kalná, která na olympijských hrách v Pekingu obsadila 31. místo ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů. Kromě ní v Praze vybojovala bronz i pistolářka Lenka Marušková-Hyková.
Až zase začne střílet, nebude mít z vás Emmons třeba strach?
„To ne, na takové úrovni ještě nejsem. Na Emmons prostě nemám. Katka má stabilně dobré výsledky, častěji udělá 98 bodů. To já to mám jako na houpačce. A také mi chybí větší sebevědomí. Někdy jako bych věděla předem, že to nedopadne dobře, a to je špatné.“
Bronz jste si musela vybojovat až v rozstřelu se Srbkou Aršovičovou. Jak jste se před poslední střelou cítila?
„To se nedá popsat. Chtěla jsem hlavně včas vystřelit. Modlila jsem se jen, abych trefi la desítku. Ta mi zaručovala medaili. Jenže jsem se hodně klepala a byla nervózní. Nakonec tam rána skončila.“
Proč jste se v závodě ani jednou nepodívala na výsledkovou tabuli? Tak to děláte vždycky?
„Na závodech máme většinou tabule za zády. V Praze to bylo jinak. Až po poslední ráně jsem se dívala na soupeřky a nemohla pochopit, proč se radují, když výsledky ještě nevyhlásili. Pak jsem si všimla, že výsledková tabule byla na promítací kouli.“
A vám pohled na výsledky během závodu nevadí?
„Normálně se to dělat nemá. Platí, že nejlepší je soustředit se jen na sebe. Ale já jsem nevychovaná a někdy si body počítám. Včera to však nešlo.“
Jak se koncentrujete při závodě?
„Zaběhnutý způsob nemám. V poslední době se víc rozdýchávám a nekoukám kolem sebe. Pak před každou střelou se zhluboka několikrát nadechnu, abych zklidnila srdce.“
Mysl střelce se před závodem může někdy rozhodit i jedinou špatnou větou, která se pak zavrtá v podvědomí. Stalo se vám to někdy?
„Ano, stává se to. Prostě někdy stačí, když si něco špatně přeberu a zformuluji a neustále na to myslím. Z jedné věty udělám jinou a to není dobré.“
A zneužívají toho třeba soupeřky, třeba když chtějí někoho rozhodit?
„To nevím, mně se to nestalo. Myslím si, že se rivalita neventiluje nahlas.“
