Brankář Kafka před startem MS: Nepanikaříme a jsme hladovější
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Již čtrnáct let je oporou českého týmu. Zažil před deseti lety historické stříbro, bronz z roku 2010, ale i dva roky starou blamáž, kdy reprezentační tým skončil na MS až sedmý. „Zápas s Norskem pro nás bude klíčový, když vyhrajeme, nakopne nás to. Za mě to může být i poslední šampionát, rád bych z něj odjel s medailí,“ hlásí před dnešním vstupem do MS (19.45) brankář Tomáš Kafka.
Skutečně vnímáte své osmé mistrovství světa jako poslední?
„Zatím o tom moc nepřemýšlím, a když už, tak bych si zvažoval pro a proti. Netlačím se do toho, abych teď dělal rozhodnutí a lidi, kteří mě znají, ví, že jsem spíše improvizátor než plánovač. Konečné rozhodnutí proto nechávám na později a rovněž si nechávám i otevřené možnosti. V tuhle chvíli nemám žádný stanovený proces, co se bude dít po šampionátu.“
Do něj naskočíte jako jednička, přesto oproti minulým letům se změnil systém základních skupin a hned v úvodu vás čekají těžké zápasy. Jak se vám líbí tento nový režim?
„Líbí se mi hodně. Od začátku jsou to atraktivní zápasy a než hrát proti týmům, kde byly výsledky jasné předem, tady se musíte tvrdě připravit a nic nevypustit. Je to i lepší pro udržení koncentrace. Ve čtvrtfinále nebo semifinále už ty týmy budou mít top výkonnost a budou rozehrané.“
Strašákem pro český tým je i zpackaný šampionát před dvěma lety, kdy jste skončili až sedmí. Změnil se od té doby tým hodně?
„Ano, rozdílů je víc. Obměnil se kádr a tím, že jsou tam nováčci, jsme hladovější po úspěchu. Je tam možná i větší individuální technická a rychlostní vybavenost. Na druhou stranu zase chybí zkušenosti, ale během dvouletého období se s týmem pracovalo jinak a stávající trenéři nechávali sehrát lajny. To za Trnavského (předchozí trenér) nebylo, furt se to točilo a až během závěrečného soustředění to bylo jisté. Věřím, že i když se nebude něco dařit, budeme prohrávat, tak se nebude zběsile točit sestavou. To se třeba dělo ve Švýcarsku a nebyl to dobrý způsob, jak tým zvednout.“
Jak se třeba tým změnil příchodem trenéra Radima Cepka? Říká se o něm, že je autoritativní.
„Myslím, že je méně autoritativní, než byl Tomáš Trnavský. Se Zdeňkem Skružným mezi sebe rozložili zodpovědnost a trávili spoustu času, aby ho posunuli dál. Jednou si rozvrhli, kdy se víc věnovat obraně, kdy zase útoku a ve hře dopředu nechávají hráčům větší volnost.“
Vy Cepka pamatujete ještě jako aktivního hráče. Jak se v roli kouče změnil?
„To je pravda, v reprezentaci jsme spolu hráli deset let. Ono se ale moc nezměnilo, je stále precizní. Myslím, že to je jeho hlavní charakterová vlastnost, dávat tomu maximum. Tráví hodiny rozborem videí a má to srovnané. Ví, co po nás chce a má vizi, jak to z nás vyždímat. To se mi líbí.“
Bylo i pro vás, zkušenějšího hráče přizpůsobit tomu drilu, který byl zaměřen spíše na mladé?
„Věděl jsem, že potřebuju trénovat navíc. Že ty tři tréninky týdně mi nezatěžují svaly, jaké bych potřeboval. Po letní přípravě jsem proto začal pracovat s kondičním trenérem, posilovali jsme břicho, záda, zadek stehna a navíc jsme si řekli, abych trochu zhubl a byl pohyblivější. Ze 106 kilo jsem zhubl 99, kde jsem byl naposledy před osmi lety. Držel jsem nízkosacharidovou dietu. Nejedl jsem ryži, knedlíky, těstoviny, pečivo a místo toho hlavně maso, zeleninu a vajíčka. Teď už se však určité sacharidy vracím, abych nebyl unavený. Mám 101 kilo a to je úplně v pohodě.“
