Když si loni v říjnu v polské lize urval koleno, měl v hlavě konec kariéry. Cítil, že na návrat už je pozdě. Jenže Martina Galiu (43) jen tak něco nezlomí. Bez házené neumí žít. Už zase naplno trénuje a s Karvinou půjde po obhajobě extraligového titulu. „Chci splnit přání rodině a zahrát si proti synovi,“ říká v rozhovoru pro Sport a web iSport.cz. A pozor, není vyloučeno, že naskočí i v reprezentaci!
Nejdřív senzační přestup spojky Pavla Horáka ze slovutného Kielu do Lovosic. A nyní další pecka, comeback jiného matadora Martina Galii do mateřské Karviné. Po devatenácti letech a plodných štacích ve Švédsku, v Německu a v Polsku se jeden z nejlepších evropských gólmanů posledních dvou dekád upsal na rok týmu českého šampiona. Zároveň dostal roli trenéra všech brankářů v klubu a asistenta hlavního kouče Michala Brůny, se kterým vyrůstal.
Vnímám to správně, že jste si po vážném zranění kolena myslel, že už hrát nebudete?
„Určitě to tak bylo. Ale rehabilitace probíhala výborně, testy mi ještě v Polsku vyšly super. Není žádný rozdíl mezi mou levou a pravou nohou. Samozřejmě je to i o tom, že splním přání rodině. Chce mě ještě vidět na hřišti. Motivuje mě také to, že bych si rád zahrál proti svému synovi. Ten odešel z Karviné na limitovaný přestup do Zubří. Pro jeho rozvoj je to ideální cesta. Asi by nedělalo dobrotu, kdyby v jednom mužstvu působili otec se synem.“
Devatenáctiletý Kristián jistě ví, jak na vás, co?
„Spolu ani proti sobě jsme ještě nikdy nehráli. Jedině doma na zahradě, když jsme trénovali. Dá se říct, že tu střelbu, co používá, jsem ho naučil já. Mám ho načteného. Nebude to mít proti mně úplně jednoduché.“ (úsměv)
Kdy se to definitivně zlomilo k návratu na palubovku?
„Po finálové sérii Karviné s Plzní jsem se rozhodl, že chci být součástí týmu. Chodil jsem na zápasy, a když jsem viděl tu atmosféru, přišla na mě nostalgie. Začalo mi to scházet. Teď začínám od začátku, chci absolvovat celou přípravu. Uvidím, do jaké fáze extraligy nastoupím. Jestli hned anebo až v průběhu sezony. Mám v tom vyloženě volnou ruku. Znám svoje tělo. Až se budu cítit, tak budu hrát.“
Už jste zcela fit?
„Ano, jsem úplně zdravý. V pondělí jsem absolvoval první dva tréninky. Cítím se skvěle. I když jsem byl často zraněný, vždycky jsem se dokázal rychle vrátit. Ale vím, že je přede mnou kus práce, abych se dostal do optimální formy a předváděl ty výkony, co dřív. Nepůjdu do žádného rizika. Nastoupím, až uvidím, že týmu pomůžu. O mém návratu jsme se bavili poslední tři roky. Ale tehdy jsem byl ještě vázaný smlouvou v Zabrze. Ta mi skončila, a i když jsem měl nabídku dělat v Polsku asistenta kouče, už jsem byl domluvený s Karvinou.“
Budete po odchodu Srba Nemanji Marjanoviče jasnou jedničkou?
„Ne ne. Nebudu se do branky tlačit. Jednička bude Peťa Mokroš. Já mu budu krýt záda a zapracujeme do áčka jednoho staršího dorostence. Odešel sice Vojta Patzel, za mě nejlepší hráč ligy, ale kostra jinak zůstala. Mančaft má velkou sílu.“
Jak vycházíte s Michalem Brůnou, bývalým spoluhráčem?
„Známe se od žákovských let, prošli jsme spolu všechny nároďáky. On ví, že jsem loajální typ a nebudu se mu plést do věcí, které tu má velmi dobře nastavené. Potřebuje spíš někoho, kdo se bude starat o gólmany. To bude moje hlavní úloha. Mám učit mladší kluky a vychovávat je pro reprezentaci.“
Je před vámi opravdu poslední sezona?
„Nerad bych dělal závěry. Vše nasvědčuje tomu, že hrát budu. Co bude dál, to se rozhodnu asi až na konci sezony. Nechci tam být jen kvůli jménu. Když ucítím, že to nemá cenu, skončím.“
Může se stát, že naskočíte ještě někdy i v reprezentaci, kde plníte roli trenéra brankářů?
„Nedávno jsme se o tom bavili s Xavim Sabatém (koučem národního týmu). V nominaci budu i jako brankář, ale nastoupil bych jenom v případě, kdyby se něco stalo Tomáši Mrkvovi a potřebovali bychom někoho zkušeného. Samozřejmě je i moje přání rozloučit se s nároďákem na hřišti. Třeba v nějakém přátelském zápase. Nové věci, které se Xavi snaží zapracovat do týmu, mají hlavu a patu. Je velmi úspěšný trenér. Jeho angažmá může být pro českou házenou jedině přínos.“
Co říkáte na Pavla Horáka v Lovosicích?
„Určitě se na něho těším. Pavel byl dokonce můj kolega na pokojích v reprezentaci. Pro sledovanost ligy je velké plus, že se tito kluci vracejí, i když mají svoje roky. Na zkušenostech a přístupu ke sportu, jaký má zrovna třeba Pavel Horák, můžou Lovosice jenom vydělat.“
Témata:
házená, sport, Martin Galia, Reprezentace, Karviná, Švédsko, Polsko, Německo, Kiel, Pavel Horák, trenér, Lovosice, Michal Brůna, Míče na házenou Míč na národní házenou na Heureka.cz
Související články
