Lipták: Cíl na MS? Do šestého místa

Jste vyznavačem tvrdé práce a disciplíny. Ale prý jste u českých hráčů občas narazil…
„Je fakt, že ze začátku to nebylo optimální. Neznali jsme se. Nevěděli jsme, co od sebe můžeme vzájemně čekat. Ale jak šly akce po sobě, tak to bylo lepší a lepší. Nechci se o tom moc vybavovat. S hráči máme profesionální vztah, vycházíme spolu. Mám své představy o práci v klubu i v nároďáku. Určil jsem pár pravidel, která se mají dodržovat. A kluci to pochopili.“

Šlo o to, aby na sobě i v reprezentaci pracovali na sto procent?
„Víte, národní tým je pro ně věc cti. Tady nejde o peníze. Ti hráči chtějí v reprezentaci něco dokázat. A to nejde tak, že přijdete a každý si dělá, co chce. Pak vzniká anarchie. Nechceme přece z toho mít holubník. Je potřeba akceptovat pár věcí. A můžu říct, že to hráči dokázali. Nikdy jsem nevěřil, že má český tým takovou vnitřní sílu.“

Ze skupiny jste postoupili až nečekaně hladce…
„Nemohu posoudit, jak to vypadalo v předchozích letech. Ale je jasné, že jsem po Pavlu Pauzovi převzal zralejší tým. O rok zralejšího Jíchu, Kubeše. Podzimní výhra nad Francií nám připravila luxusní pozici pro zbytek kvalifikace. V tomto mužstvu je velký potenciál. Nebudu mluvit o tom, že získáme na mistrovství Evropy medaili. Konečný výsledek ovlivňuje spousta věcí. Ale je v našich silách, abychom skončili do šestého místa.“

Jak jste oslavil postup?
„Po zápase s Lotyšskem jsme měli společnou večeři, dali si nějaké pivo. Asistentu Mikovi chodily zprávy, jak hraje Francie. Nepočítali jsme s tím, že by mohla s Portugalskem doma prohrát. Mezi oběma celky je velký výkonnostní rozdíl. Když to bylo v poločase o třináct branek, měli jsme jasno. Francouzům se nechtělo čekat s postupem na poslední utkání v Lotyšsku. Jejich starší hráči taky už chtěli mít volno.“

Přemluvil jste pivota Davida Juříčka, ať vám při vrcholu sezony pomůže?
„Ve středu jsme si sedli a pobavili se o tom. Já ho nebudu přemlouvat, tlačit na něj. Davidovy priority jsou dnes klub a rodina. Jeho kariéra se chýlí ke konci. Ale neřekl mi, že do Rakouska nepojede. Teď mu dám pokoj. Zavoláme si před Vánoci a řekneme si, jak to s ním vypadá. Juříček toho pro český nároďák udělal hodně. Já jsem jej teď vedl v prvních dvou utkáních. A potvrdil jsem si to, co jsem o něm věděl a slyšel. Pro tým je velmi platný.“

Ještě vás čeká o víkendu závěrečný souboj v Portugalsku, v němž už o nic nepůjde. Přesto berete do Fafe kromě náhradníků také oporu mužstva Ondřeje Zdráhalu. Proč?
„Potřebujeme mít v sestavě osobnost. Proto jedou i obranář Hynek, brankář Slabý. Postavíme opět dobrý tým. Ondra Zdráhala končí v německém Grosswaldstadtu, kde toho letos moc nenahrál. Hledá si nové angažmá a my mu tímto chceme trošku pomoct. Před manažery se může ukázat. S Portugalskem i ve Francii se mu dařilo. Ondra se tou nejistotou trápí. Nechce jít někam do průměrného klubu. Věřím, že do konce června něco vhodného sežene.“

Když jste před rokem přebíral reprezentaci, v rakouském Bregenzu nebyli moc rádi. Obávali se, že tím bude trpět vaše práce v klubu. Co řeknou na to, že u českého týmu zůstanete?
„Asi má práce nebyla tak špatná, když jsme získali rakouský titul. Pokud se mi daří v Bregenzu, klub nemá výhrady vůči mé práci u reprezentace. Škoda že Bregenz není mezi dějišti šampionátu. Ale mám přislíbeno, že náš fanklub bude Čechům na mistrovství Evropy fandit. Pokud samozřejmě nenastoupíme proti Rakousku. Ti lidé přijedou klidně až do Innsbrucku, když nás tam nalosují.“

Bral byste domácí soubor do skupiny?
„Nevadilo by mi to. Sedm hráčů trénuju v Bregenzu. Vím, co na ně platí. Uměl bych tým připravit.“

Rakousko, kde působíte, není typicky házenkářská země. Jak bude zajištěný šampionát?
„Neřekl bych, že Rakousko není házenkářská země. Je to tam třetí nejpopulárnější sport. Jsou oblasti, kde o házenou není zájem. Ale tam, kde trénuji já, je házená populární. Rakouská liga měla v poslední sezoně velmi dobrou úroveň. Šampionátu se dělá velká reklama. Kvalitní jsou i haly, ve kterých se bude hrát. Třeba olympijská hala v Innsbrucku je krásná.“