Zase o rok zkušenější vyrazí 6. ledna 2018 do jubilejního 40. ročníku slavné Dakar Rallye pilot Martin Macík. A půjde už o jeho šestou zkušenost s tradičním závodem, který startuje v peruánském městě Lima. V lednu si dojel pro krásnou desátou pozici a za kvalitním umístěním míří i tentokrát. „Myslím, že se to dá ještě zlepšit. A udělám pro to maximum,“ svěřil se jezdec stáje Big Shock Racing.
Do Dakaru ještě zbývá zhruba měsíc a půl, co všechno vás teď kromě pracovních povinností čeká a nemine?
„Do konce listopadu hlavně tvrdý trénink v posilovně. Každý den cvičím jednu partii a musím říct, že už zase pomalu nabírám kila a svaly. K tomu přidávám běh a po letech jsem se také vrátil k hraní basketbalu. To mě baví a vyhnu se běhání na pásu, což nemám rád. Prosinec už pro mě znamená spíš kruhové tréninky, hodně plavání a saunování a tam se nabraná kila budou zase pro lepší fyzičku a pohyblivost shazovat.“
Jak letos hodláte pojmout přípravu na vysokohorské etapy?
„Budeme před startem na aklimatizaci trávit sedm dní v peruánském Cuscu v hotelu s nadmořskou výškou 3300 metrů a rádi bychom to udělali tak, abychom stihli i zregenerovat. To znamená, že poslední dva dny chystáme pouze relax, bazény, saunu… Ale první čtyři dny to musí být pořádná makačka. Chceme lézt po horách, už jsme si stihli dohodnout i fitko, takže to bude i se zážitky a kulturním obohacením. Je nutné, aby si tělo pořádně odpočinulo, nebude to legrace, budeme mimo domov vlastně celý měsíc.“
Před rokem jste na podobném „soustředění“ byli v Alpách, proč letos rovnou do Jižní Ameriky? Neosvědčily se snad evropské hory?
„Vloni to bylo dobré, ale důvod byl spíš ten, že jsme se vrátili 23. prosince, tedy těsně před Vánoci. Všichni máme rodiny a chceme ten čas trávit s nimi, takže to bylo lehce nepraktické. Další věc je ta, že práce, kterou dělám, tedy věci kolem tiskárny a cestovky, má největší frmol o svátcích a je potřeba, abych u toho byl. Na dálku to jde špatně. Musím ale říct, že ne každému se chtělo už 27. prosince odlétat…“
Sám jste nakousl pracovní povinnosti v Praze, kdy na Dakaru hlava vypne a vypouštíte práci ven?
„(přemýšlí) Jestli takový moment vůbec je… Přiznám se, že na Dakaru se práci tolik nevěnuji. Ve firmě mám schopné lidi, kteří to zvládají i když tam nejsem. Po Vánocích už je navíc klidněji, ale v lednu, třeba v den volna, vyřeším důležité maily sám i na dálku. Práce mě baví, a když je potřeba něco udělat, tak třeba večer ve stanu odpovídám, nebo odepisuji fanouškům a starám se o sociální sítě.“
A skutečně se pak soustředíte jen na závodění?
„Ano. Nevím přesně jak, ale při Dakaru dokážu práci v hlavě eliminovat, odepíšu a hotovo.“
Takže nehrozí, že byste se řítil stovkou přes duny a v hlavě vám naskočila myšlenka na večer ve stanu s plnou mailovou schránkou?
„(smích) To ne. I když párkrát se stalo i tohle. Fakt je ten, že se mi občas honí hlavou různé myšlenky, hlavně na přejezdech mezi etapami. Tam vymyslím asi tak pět nových business plánů na další rok, pak si v telefonu, na který mám speciální držák na volantu, píšu seznamy, co všechno bych měl ještě zlepšit na práci, kterou dělám už teď. Parťáci vedle spí a já si tam tak pro sebe povídám a nahrávám si věci, co bych po Dakaru chtěl udělat. To byste se divili, co všechno během Dakaru nevymyslím.“
Nakousli jsme přejezdy, vy budete mít nově v kamionu sluchátka, která pomůžou při této únavné části rallye a odbourají věčné hučení pneumatik a motoru. Co vám bude v kabině hrát?
„Zatím playlist tvořím. Denně budou přejezdy trvat i 6 hodin, takže na tom pracuji pořádně. Co se bude hrát? We Are the Champions od Queenů nemůže chybět, Eye of the Tiger z Rockyho taky ne, to člověka motivuje. Hudba tam bude jak tvrdá, tak zábavná, zkrátka abychom si dokázali vyhovět. Kromě muziky mám ale stažené i motivační řeči v anglickém jazyce, to mě taky dokáže nabudit.“
Související články
