Jsou věci, které ani čas nezahojí. Nejde to. Jsou příliš hluboké. A ta nehoda, při níž vloni zemřel na Rallye Bohemia jeho navigátor Bohuslav Ceplecha, změnila Martinu Semerádovi život. „Od té doby vidím ten sport střízlivěji,“ přiznává. O návratu neuvažuje a přiznává, že jeho dřívější zápal pro rallye je pryč.
Patřil k budoucnosti domácí rallye. Získal cenu Talent roku FIA, jeho jméno mělo zvuk a mluvilo se o něm jako dalším českém jezdci ve WRC. Jenže vše obrátila vzhůru nohama třetí RZ loňské Rallye Bohemia, kdy po nehodě zemřel jeho navigátor a kamarád Bohuslav Ceplecha. „Něco se ve mně zlomilo,“ říká Martin Semerád rok po tragické události.
Co se vám vybaví, když se řekne, že o víkendu odstartoval další ročník Rallye Bohemia?
„Že je to jeden z největších motoristických podniků v Čechách, legendární závod, který má velkou tradici a velmi technické tratě. Samozřejmě, že pro mě osobně za sebou tenhle motoristický svátek táhne černý stín. Najdou se sice i hezké vzpomínky, před pěti lety to byl například můj vůbec první závod se silným autem, ale ten smutek převládá.“
I po roce to ve vás tak stále zůstává čerstvé…
„Taková věc není o časovém odstupu, takhle to bude už vždycky.“
Po té loňské nehodě jste se i rozhodl přerušit kariéru…
(skočí do řeči) „No, jestli nějaká kariéra byla.“
„Jasně, kdybychom se tu bavili rok zpátky, tak bych vám řekl, že se chci vrátit do mistrovství světa a jednou být továrním jezdcem. Ale ten incident mi trochu otevřel oči a odteď vidím ten sport trochu střízlivěji. Byl jsem ambiciózní a možná netrpělivý. Možná to bylo i tím, jaký raketový start má kariéra měla. Dnes už však vím, že talentem nebo dravostí člověk nikdy nemůže dohnat zkušenosti, které jsou v tomto sportu mnohem důležitější než třeba na okruzích.“
Takže nad možným návratem neuvažujete ani teď?
„Nikdy neříkej nikdy. Chtěl jsem to zkusit. Pomalu, krok po kroku. Na konci roku jsem znovu sednul do závoďáku při Setkání mistrů a na začátku roku jsem si zkusil klasickou rallye, nicméně ty podmínky, které na Jänner Rally panovaly, byly tak nestálé a nepříjemné, že jsem na konci prvního dne dobrovolně odstoupil. Chvíli led, chvíli asfalt, déšť, mlha, doslova očistec… Dřív bych se kousnul a řekl si, že to za to stojí. Dnes už ne. Tahle zkušenost mě zatím od nějakého návratu asi nejvíce odradila.“
Neměl jste problém s nějakým psychickým blokem?
„Ani ne, závody jsou závody. Neloudal jsem se a jel jsem svižně, ale už mě to prostě nenaplňovalo. Neměl jsem za tu správnou motivaci, závody pro mě ztratily svůj smysl. A v takové chvíli je to spíše vyhazování peněz do kanálu.“
To znamená, že ve vás ten plamen definitivně vyhořel?
„Ne. Rallye je stále součást mého života, a když se občas podívám na výsledky, tak si řeknu: Jo, tady někde jsem mohl být, toho jsem porážel a ten porážel mě… Je tam určitý červíček, jak by to mohlo dopadnout, ale takový je život a nemá cenu řešit, co by kdyby. To by se člověk zbláznil. Kdyby mi to začalo chybět, tak to třeba ještě zkusím, ale zatím to tam není, tak proč se někam zbytečně hnát?“
