Můžete je používat na práci i pro zábavu. Dobře poslouží všude, kde je potřeba obratný a rychlý dopravní prostředek, kterému nevadí i hodně těžký terén. Je jenom málo věcí, které se na čtyřkolce nedají dělat.
Přitom slušný stroj se dá pořídit i ze cenu okolo sto tisíc korun. Stejně jako všude jinde, tak i u čtyřkolek platí, že pokud chcete spolehlivý stroj, je lepší připlatit si za zavedenou značku.
Čtyřkolky, často také označované jako quady, se dělí na užitkové a pro zábavu. Když mají povinnou výbavu a homologaci, mohou do běžného silničního provozu. Jejich domovským teritoriem je ale přeci jenom terén – buď v lese, na stavbách nebo na horách.
Na motokrosovou trať se hodí sportovní quady. Ty mají obvykle pohon zadních kol, užitkové stroje jsou ve verzi 4 x 4. Samostatnou kategorií je třída „side-by-side“, která se od obou výše zmíněných liší tím, že se jedná o dvoumístné stroje se sedadly vedle sebe a s volantem na místo obligátních řidítek.
Užitkové čtyřkolky jsou na pomalé přesuny, ty sportovní ale mohou jet hodně přes 160 km/h. „Na řidiče osobních aut působí rychlá čtyřkolka jako rudý hadr na býka a hned se mnou chtějí závodit. Díky tomu mám na pažbě vážně několik skvělých úlovků, naposledy jsem na jedné okresce vyprášil řidiče sportovní Octavie RS,“ komentuje výhodný poměr čtyřkolek, tedy výkon/hmotnost/ovladatelnost, Josef Macháček.
Třiapadesátiletý rodák z Heřmanova Městce patří doslova mezi čtyřkolkové celebrity – za řidítky yamahy totiž dokázal pětkrát vyhrát legendární Rally Dakar.
Ohromným plusem čtyřkolek je jejich celoroční využitelnost. Mobilitu v zimě lze navíc podstatně vylepšit zakoupením sněžných pásů, které dovolují zdolávání opravdu extrémních zimních terénů nebo těžkého bláta.
„Před lety jsem čtyřkolku s pásy vyměnil za sněžný skútr. Ten jsem kvůli nedostatku sněhu využíval jenom tři měsíce v roce. U čtyřkolky na jaře sundám pásy, nasadím kola a můžu tak jezdit celoročně. Vedle navážení zboží ji používám na odhrnování sněhu,“ pochvaluje si své kymco Petr Drábek, který v Krkonoších provozuje lyžařskou restauraci. Vedle pásů lze čtyřkolku vybavit i navijákem, radlicí, sněžnou frézou nebo připojit vlek s korbou.
Na jedno místo se ale čtyřkolky přeci jenom příliš nehodí. Šířka čtyřkolky je srovnatelná s autem a do městské zácpy je tak jednoznačně lepší skútr nebo motorka. Pro čtyřkolky se zkrátka hodí volný terén za městem. „Samozřejmě by se nemělo jezdit v národních parcích a na soukromých pozemcích, kde to majitel nedovolil,“ říká Josef Macháček.
Josef Macháček • Foto Archiv Sport
„Když nepočítám africkou poušť nebo argentinskou pampu, nejlepším prostředím pro čtyřkolky jsou různé bývalé tankodromy a podobné dráhy, kde se dá řádit,“ dodává Macháček.
K pohonu čtyřkolek slouží nejčastěji čtyřtaktní jednoválec (některé sportovní typy jsou dvoutaktní, ale ty potom kvůli emisím nedosáhnou na schválení do běžného provozu, pozn.) s převažujícím kapalinovým chlazením (ale může být i vzduchem).
Spotřeba čtyřkolek se neudává, a když už, tak se nepočítá na kilometry, ale na počet hodin, na který vyjedete celou nádrž. K tradičním a zavedeným výrobcům kvalitních čtyřkolek patří Yamaha (která zkonstruovala čtyřkolku jako první), Bombardier/Can-Am, Polaris, Kawasaki, Suzuki a v posledních letech také Kymco.
„Samozřejmě že nikdo ze zástupců velkých renomovaných značek nenechá niť suchou na čínských výrobcích. Ano jsou levné, ale tomu odpovídá i žalostná kvalita. Zákazník také narazí na mizernou servisní síť a těžko dostupné náhradní díly. Importéři čínských kopií slavných značek to řeší tak, že do republiky navezou 200 kousků a padesát jich rovnou vyřadí a rozeberou na náhradní díly,“ říká Tomás Kočař ze společnosti Meteor Motor Tech, která do Česka dováží americké čtyřkolky Polaris.
Vše o čtyřkolkách najdete ve středeční příloze deníku Sport AUTO
