Doktor: Na své svěřence už nemám

„Určitě jsem byl spokojený,“ říká dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty, který stojí před dlouhodobou misí -dostat české lodě na olympiádu v Londýně.

Na úvod dvě druhá místa mužského čtyřkajaku a deblkajaku. Je to dobré vyšlápnutí na správnou cestu?
„No. Ta správná cesta je spíše novinářský obrat. Tohle slovní spojení bych nepoužil. Já bych spíše řekl, že se nám na začátku sezony podařilo dostat se v některých kategoriích do světové špičky. A to je hodně důležité. Vždyť tu byla solidní konkurence.“

Začínáte s mladším týmem čtyřletý cyklus. Znamená to, že výsledky v prvním roce nebudou tak důležité?
„Ano. Pro nás bude hrozně důležitý rok 2011. V něm budou probíhat kvalifi kace. Nejdřív se musíme na olympiádu dostat a pak můžeme uvažovat o nějakým výsledku. A bohužel nemáme v současné době posádku, která by s kvalifikací neměla problém.“

Kolik lodí byste si přál do Londýna vyslat?
„Tak do každé kategorie jednu. Ale to je trošku utopie. Limity jsou nastavené tak tvrdě, jako v žádném jiném sportu. Z mistrovství světa postupuje ve většině kategorií jen šest lodí a další jedna loď může postoupit přes kontinentální kvalifi kaci. V řadě případů se dostanou mimo i posádky, které by mohly útočit na medaile.“

Na řadu vašich svěřenců tak čeká velký stres. Může vám pro jeho odblokování pomoci doktorát z filozofi e, který jste udělal na Fakultě tělesné výchovy a sportu?
„Je pravda, že jsem prošel tímto dlouhodobým studiem a větší část práce byla zaměřená právě na kanoistiku. Spíše jim ale předávám zkušenosti, které si člověk nikdy nekoupí. Mám na starosti přes třicet závodníků a každý si tím stresem musí také projít sám.“

Tak pojďme ke konkrétní situaci. Před rokem měla na evropském šampionátu Jana Blahová psychologický blok před závodem. Nechtěla ani nastoupit do lodi. Jak byste toto řešil?
„To je hodně složitý. Ty předstartovní stavy nejsou jednoduchý. Člověk čtyři roky trénuje a pak musí během dvou minut ukázat maximum. Přesně v tomhle ty mé zkušenosti můžou pomoct, závodníkům řeknu - podívej se, já jsem si to prožil taky. Prostě to zkus takhle.“

A co výkonnostní trénink, budete dělat nějaké systémové změny?
„Neexistuje jeden centrální plán pro všechny sportovce. To nejde. Spoléhám v tom na práci osobních trenérů, ta bude hodně důležitá. Samozřejmě také něco mohu poupravit.“

Je nějaký moderní trend v kanoistice, který budete chtít převést do praxe?
„Chytrý trénink. Kanoistika není jen o extrémních objemech. Vždyť se netrénuje o moc více než v minulosti, přesto se zajíždějí rychlejší časy. Proto jsme třeba prováděli testy v rámci Světového poháru v Račicích. Odebírali jsme krev závodníkům po závodě. Z toho se pak udělají vyhodnocení a podle něho se zařídíme.“

Kdybyste nasedl do lodě, porazil byste většinu svých svěřenců ve vaší kategorii?
„Už bych je neporazil. Od září jsem najel zhruba osm až deset kilometrů. Takže by to nebylo úplně ono (směje se).“

Ale mají před vámi závodníci respekt?
„Doufám, že tam je. A ne nějaký respekt umělý. Vědí, že něco mám už za sebou.“