Nejlepší český lezec Adam Ondra bez problémů postoupil z kvalifikace do semifinále na probíhajícím MS v lezení na obtížnost v Gijónu. V srpnu se Ondra stal v Mnichově mistrem světa v boulderingu. „Tam jsem si to jel jen zkusit. Ve Španělsku by mě to mohlo psychicky nadnášet," věří teprve 21letý lezec.
Adam Ondra se lezení na vrcholové úrovni věnuje už od roku 2009, kdy na MS v lezení na obtížnost získal stříbrnou medaili. Ondra už má medailí spoustu, ale nejcennějším úspěchem je zlato z Mnichova. „Titul mistra světa bylo zatím to poslední, co mi zbývalo," říká trojnásobný horolezec roku.
Na úspěch na světovém šampionátu jste se letos zaměřil. Na jaře jste tvrdil, že pokud nevyhrajete, bude to pro vás znamenat velkou frustraci. Cítíte nyní o to větší úlevu?
„Jakási úleva to určitě je, ale zároveň je to takové zdravé nakopnutí na mistrovství světa v obtížnosti. Myslím, že se mi tam poleze lehčeji, vnitřní psychický tlak bude menší. Jsem v tom neideálnějším psychickém rozpoložení, v jakém můžu před tak důležitým závodem být. Vyhrát zároveň mistrovství světa jak v obtížnosti, tak v boulderingu by byla obrovská bomba!“
To se nikomu ještě nepovedlo, že?
„Nepovedlo a myslím si, že jsem zatím jediným člověkem, co dokázal vyhrát světový pohár jak v obtížnosti, tak v boulderech, pokud jde o celkové hodnocení, byť ne v jednom roce.“
S jakými reakcemi se po zisku titulu mistra světa setkáváte?
„Asi nikdy mi po žádném závodě tolik lidí negratulovalo. Mobil pípal hodně. Bylo moc hezké cítit, kolik lidí mi to přálo a kolik potom gratulovalo. Už na závodech mi blahopřáli všichni finalisté. Nebo Kilian Fischhuber, pětinásobný vítěz světového poháru v boulderingu, který se tam vlastně do finále nedostal... Nechci vidět do jejich duší, ale myslím, že hodně lidí mi to ze srdce přálo, za což jsem byl rád.“
