VIDEO | Bere to jako přelomový rok. Lezec Adam Ondra se v této sezoně koncentruje na závody, které pro něj byly dosud vedle skalního lezení až na druhé koleji. I proto ještě nikdy netriumfoval na mistrovství světa. Letos ho chce nejlepší lezec planety poprvé vyhrát! „Kdyby to nevyšlo, hodně by mě to frustrovalo,“ přiznává horolezecká superstar. Poprvé v kariéře má i svého kouče.
Nikdy předtím pro nejlepšího lezce na světě Adama Ondru nebyly prioritou závody, Světový pohár či mistrovství světa. Věnoval se především lezení na skalách. Letos se však stoprocentně zaměřil na závody na umělé stěně a vše podřídil úspěchu na zářijovém světovém šampionátu.
Na začátku května jste teprve podruhé v kariéře přelezl cestu o obtížnosti 9a stylem „on sight“ (nejcennější styl přelezu bez předchozího seznámení s cestou). Zdolal jste třicetimetrovou převislou linii vedoucí stropem španělské jeskyně Baltzola. Co to pro vás znamená?
„Určitě to byla jedna z mých nejtěžších cest. On sight, to je jen jeden pokus. Sebemenší chyba znamená pád a pak už člověk stejnou cestu na OS nikdy vylézt nemůže, čímž je dost pod tlakem. Navíc takových cest není mnoho. Tuhle jsem měl v hlavě tři roky a celou dobu jsem čekal, až na ni budu připravený. Až vloni jsem přijel do jeskyně Baltzola a cítil se na to.“
VIDEO | Fascinující cesta Adama Ondry baskickou jeskyní Baltzola
Proč to před rokem nevyšlo?
„Měl jsem jen jeden den a podmínky nebyly ideální. Bylo teplo a vlhko, a i když to bylo velké dilema, nakonec jsem se rozhodl počkat ještě rok. Určitě to bylo dobré rozhodnutí, protože letos bylo v den D všechno skvělé. Foukal vítr, takže skála byla perfektně suchá. Cítil jsem se odpočatý a silný. I přesto to byl velký boj a síly mi vyšly tak akorát. A když jsem cvakal slaňák, byl to určitě jeden z mých nejemotivnějších lezeckých zážitků.“
Vloni jste posunul hranice lidských možností, když jste vylezl jako první člověk na světě cestu obtížnosti 9b+. Chystáte se na 9c?
„Přemýšlím, zda by mě tam letošní trénink nemohl posunout. Chtěl bych to zkusit příští rok zase v Norsku, kde mám pár projektů, které by možná 9c mohly být. Zatím nejsem schopen odhadnout, zda je možné se takto zlepšit. Třeba ano, třeba ne. Určitě vím, že ty cesty lezitelné jsou, protože jsem je už zkoušel. Byl jsem schopný udělat všechny kroky, ale těch kroků je tam za sebou tolik, že mi zatím nepřišlo, že bych byl k úspěšnému pokusu blízko. I tohle je velká motivace k tréninku.“
Láká titul i řád v tréninku
Ještě nedávno jste prohlašoval, že je pro vás prioritou lezení v přírodě na skalách, teď jste se zaměřil na závody na umělé stěně. Co je důvodem této změny?
„Lezení na skalách miluji, ale čas od času potřebuju nějaký tréninkový stimul. Baví mě překonávat výzvy a bez usilovného a specifického tréninku se zlepšujete špatně. A závody tímto stimulem jsou. Když budu silný na závodech, může mě to posunout i v lezení na skalách. Čas od času cítím, že můj život potřebuje větší řád a v tom mi teď pomohl trénink, trenér a škola. V Brně prvním rokem studuji ekonomku. Určitě je to ale něco, co bych nemohl dělat dlouhodobě. Potřebuji být venku a cítit okolo sebe čerstvý vzduch.“
Je vaším cílem vyhrát Světový pohár či mistrovství světa?
„Prioritu má mistrovství světa. Ale kdyby se podařilo obojí, tak by to samozřejmě bylo úplně super.“
Světový šampionát má přednost kvůli tomu, že jste ho ještě jako nejlepší lezec na světě nikdy nevyhrál?
„Myslím si, že jsem považovaný za nejlepšího lezce hlavně za své výkony na skalách. Vylezl jsem nejtěžší cesty a nejtěžší bouldery. Ale závodům jsem se nikdy naplno nevěnoval, a tudíž jsem ani mistrovství světa nikdy nevyhrál. Světový šampionát je navíc psychicky náročnější, protože probíhá jednou za dva roky. Když se nezadaří, tak si člověk musí počkat. I když jsou ale závody v lezeckém světě důležité, myslím si, že nakonec si většina lidí spíše pamatuje člověka, který udělal první přelez nějaké legendární cesty, než toho, kdo byl mistr světa.“
Každopádně se dá se říct, že vás čeká zlomová sezona. Berete to tak?
„Určitě. Dal jsem do toho spoustu úsilí, a kdyby to nevyšlo, tak by mě to asi hodně frustrovalo. Ale nejlepší je něco takového si vůbec nepřipouštět a věřit, že veškerý trénink bude směřovat k cíli.“
Proč jste si poprvé v kariéře najal trenéra?
„Vždy jsem byl vyloženě individualista a chtěl dělat věci tak, jak mi to připadalo správné. Kdybych si před pár roky pomyslel, že budu mít trenéra, tak by mě asi polila hrůza. Ale postupně jsem si uvědomil, že mně to na závodech nevycházelo s načasováním formy.“
Jak to bylo možné?
„Třeba dva týdny před závody jsem se cítil ve skvělé formě, jenže jsem tam dojel a cítil se unavený. Takže jsem si přece jen řekl, že si nechám poradit. A když už, tak od toho, kdo tomu opravdu rozumí. A to je Patxi Usobiaga, mistr světa z roku 2009. Můj tehdejší rival, za kterým jsem skončil druhý a pak mu to oplatil v celkovém hodnocení Světového poháru.“
Koho považujete za své největší soupeře na MS?
„Španěla Ramona Juliana, matadora, který se na špici drží přes dvanáct let a titul mistra světa už má. Pak Rakušana Jakoba Schuberta, což je úřadující mistr světa z Paříže z roku 2012, a ještě k nim patří Japonec Sachi Amma.“
