Štěpánek před zápasem utekl z haly: Byl jsem strašně nervózní!
ROZHOVOR | VIDEO | Brečel radostí, užíval si největší moment tenisové kariéry. Před rozhodujícím zápasem daviscupového finále s Nicolasem Almagrem byl ale pořádně nervózní. Dokonce po rozehrávce opustil arénu a odjel na chvíli domů, aby se zklidnil. Radkovi Štěpánkovi se ale hodinový relax vyplatil, pátý duel zvládl a s českým týmem může slavit zisk "salátové mísy". Jako momentálně největší hrdina národa...
Co se vám honí hlavou hodinu po vítězství v Davis Cupu?
„Prožíváme sen a celá země s námi. Na tenhle moment jsme tvrdě dřeli, dali do toho srdce. Vyhráli jsme po 32 letech, jde o něco, co si budeme navždy pamatovat. Legendy, které to vyhrály v roce 1980, pro nás byly inspirací, pro mě idoly. Vyhrát tuhle týmovou soutěž je v tenise něco naprosto speciálního.“
Pomohla vám podpora publika?
„Byla to nejlepší atmosféra, kterou jsem na tenise zažil. Dá se srovnat s rokem 2007, kdy jsme tady vyhráli baráž se Švýcarskem. Lidem moc děkujeme, že jsou s námi. Jezdí i na venkovní zápasy, platí za to velké peníze. Všichni jste viděli, že to tady s nimi bylo něco opravdu úžasného.“
Strávil jste na kurtu okolo deseti hodin. Jak jste takovou zátěž vydržel?
„Stejnou dobu na kurtu strávil i Tomáš. Říkali jsme, že cokoliv nám pomůže vyhrát Davis Cup, to uděláme. Nikdy jsme nebrečeli, že hrajeme tři dny.“
Snil jste o takovém triumfu od dětství?
„Pro tuhle trofej jsem žil, šlo o můj dětský sen. Je to skvělý pocit, chceme si tenhle úspěch pořádně užít. Víme, co za ním stojí, co jsme pro něj udělali. Bylo pěkné stát na kurtu s vítězi z roku 1980. Každou vteřinu jsme si užili.“
Po utkání vás zavalili lidé z lavičky. Pamatujete si, co vám říkali?
„Řvali na mě, já jsem jen klečel a nevěděl, co dělat. Bylo na mě dost lidí navalených. Musím se probrat z toho, co se stalo, Žádná slova si nepamatuji, jen výbuchy emoce.“
Byl jste před zápasem nervózní?
„Tenhle zápas byl pod největším tlakem, pod jakým šlo hrát. Snažil jsem se to v hlavně zastavit. Věděl jsem, že na něj (Almagra) hru mám. Připravoval jsem se jako na každý zápas, s trenérem jsme si řekli taktiku. Ale tyhle zápasy nejsou o taktice, ale o tom, kdo vydrží s nervy a vyrovná se s atmosférou.“
Byl to z hlediska psychiky váš nejnáročnější zápas?
„Teď už to můžu říct. Po rozehrávce jsem byl strašně nervózní, až jsem musel odjet z haly. Zajel jsem na hodinu domů, natáhl se do vlastní postele. Pak jsem se vrátil vyklidněnej a vyrovnanej. Zápas pod větším tlakem jsem nikdy nehrál. Ušli jsme dlouhou cestu, bylo to buď, anebo, Jsem nesmírně rád, že to takhle dopadlo.“
