Berdych měl nejlepší lístky: Byl jsem nervózní, kluci mi to ale dost ulehčili
Tréninkový týden proběhl bez jediného zádrhele, hráči šli na kurt vyladění a nový daviscupový kapitán Tomáš Berdych si už mohl při zápasech jen užívat, že má v Ostravě nejlepší lístky na tenis. Jeho první daviscupový den snad ani lépe dopadnout nemohl, Češi proti Jižní Koreji ztratili během dvou mačů jen 10 gamů a vedou v utkání na tři vítězství 2:0.
Jaké je hodnocení prvního kapitánského dne?
„Není si na co stěžovat. Kluci to skvěle zvládli a jenom navázali na super týden, který tu odpracovali. A zápasy byly jen jeho vyústěním. Ještě ale potřebujeme jeden bod, pokusíme se ho udělat hned ve čtyřhře.“
Jaké bude složení českého páru?
„Už jsme se s klukama domluvili. Rozhodl jsem se, že bude hrát Tomáš Macháč s Kubou Menšíkem. Chci je vidět spolu i s výhledem do budoucna, protože na vlastní oči jsem je ještě nezažil. Věřím, že to spolu zvládnou a přinesou třetí bod. A ještě pro mě bude cenná informace, jak jim to spolu půjde.“
Byl jste před prvním kapitánským dnem nervózní, šilo to s vámi?
„Bylo to něco nového. I když jsem jezdil s Jirkou (Lehečkou), trenér sedí od kurtu daleko na tribuně, není to tak blízká interakce. Nikdy jsem nic podobného nezažil, takže lehká nervozita byla. Zase jsem to měl jednodušší, že první zápas hrál Jirka, protože ho znám při zápasech daleko víc. Ale obecně mi to kluci hodně ulehčili. Propluli jsme tím dobře.“
Na snídani jste byl vy, velký spáč, prý již před osmou hodinou…
„Jo, to není běžný. Ale šel jsem brzo spát, byl jsem vzorně nachystaný. A skoro jsem nemohl dospat. Mám rád, když se něco děje, abych na to byl ready.“
Co vám letělo hlavou při slavnostním nástupu na kurt?
„Bylo to po delší době, všechny příjemný pocity a vzpomínky se mi vrátily. Člověk si uvědomí, že je zase součástí týmu, i když už ne jako hráč. Fakt hezké odstartování cesty, na kterou se moc těším.“
Kolik jste předával postřehů singlistům na lavičce?
„Tím, že Tomáše (Macháče) tak dobře ze zápasů neznám, vnímal jsem hlavně ze začátku, jak je soustředěný, uzavřený do sebe. Asi po druhém gamu jsem si hodně rychle vybavil, že mi to něco dost připomíná. (smích) Já byl taky takový, dobře jsem chápal, co se na lavičce děje a že je lepší jen stát vedle, dát mu high five a jede se dál. Tam nebylo absolutně co k zápasu říkat. U Jirky možná pár detailů bylo, potřeboval si lehce upravit nadhoz, protože měl lehce nižší procento podání z pravé strany. Fakt to byly ale jen drobné nuance.“
Měl jste tu manželku Ester, rodiče. Jaká byla podpora nejbližších?
„Rodiče si Davis Cup nikdy nenechají ujít, tenis mají tak rádi. Hned říkali, že chtějí lístky a jedou. Žena byla ze začátku nastavená tak, že kariéra mi už skončila. Pak ale říká: Ty jsi vlastně ten kapitán, měla bych jet. Taky je obrovský fanda, v kariéře mi byla obrovskou podporou a teď to není jiný. Já prostě moc věcí neměním, vždyť mě znáte.“ (smích)
Dají se srovnat pocity z vítězství hráčské a kapitánské?
„Nedají. Možná když se budeme posouvat dál, přijdou větší zápasy a těžší soupeři. Emoce z vlastního výkonu na dvorci je prostě jiná. Ale třeba budu v listopadu (koná se Final 8 Davis Cupu v Boloni) mluvit jinak.“ (smích)
