Odchází poslední tenistka z generace hráček narozených v osmdesátých letech, mezi něž patřily Lucie Šafářová, Iveta Benešová, Klára Koukalová, Lucie Hradecká či Andrea Hlaváčková. „Vydržela jsem dlouho, co?“ usmála se pyšně v New Yorku sedmatřicetiletá Barbora Strýcová, dvojnásobná wimbledonská šampionka v deblu, jednička žebříčku čtyřhry i olympijská medailistka z Ria 2016. Jaké byly vrcholy kariéry temperamentní bojovnice z Plzně?
2014: wimbledonské čtvrtfinále
Čtrnáct měsíců poté, co se vrátila po zbytečném půlročním trestu za doping, prožívala velkou pohádku. Pozitivní test z přípravku na hubnutí ji uvrhl až na 160. místo světa a mnozí si mysleli, že to bude konec také divé Báry. Jenže ta o rok později v zamilovaném Wimbledonu dokázala, že její příběh bude zcela jiný. Ve 3. kole tehdy zapsala jednu z největších výher kariéry, když přetlačila světovou dvojkou Li Na 7:6, 7:6. A v osmifinále ji nezastavila ani Dánka Caroline Wozniacká, s níž si česká šikula poradila 6:2, 7:5. Až budoucí vítězka Petra Kvitová ji v českém čtvrtfinále přetlačila 6:1, 7:5. „Vím, že s těma holkama můžu hrát a že se můj tenis lepší. Sama jsem si dokázala, že na to mám, získala jsem sebedůvěru,“ vyprávěla pak po turnaji, jenž ji posunul na do té doby životní 31. místo. A to byl stále teprve začátek renesance její kariéry.
2016: fedcupová hrdinka ze Štrasburku
V letech 2011 a 2014 musela kousat verdikt, který brala jako příkoří. Dvakrát si vyslechla od kapitána Petra Pály, že se nevejde do jeho finálové sestavy, ač se v průběhu roku o postup významně zasloužila. Přesto další pozvánky neodmítala a v roce 2016 ve Štrasburku prožila osobní happy end v soutěži, v níž debutovala už jako šestnáctiletá v roce 2002. Finále proti domácím Francouzkám se zle zauzlovalo, Češky ztrácely 1:2, zraněná Petra Kvitová nemohla do hry. Když bylo českému týmu úzko, vběhla na kurt po sobotě prosezené na židli Strýcová a zbytek už je historie. V singlu přemohla Alizé Cornetovou 6:2, 7:6, v deblu pak spolu s Karolínou Plíškovou odrovnaly pár Kristina Mladenovicová, Caroline Garciaová 7:5, 7:5. „Tenhle pohár je pro mě speciální. Udělat poslední dva body je zadostiučinění. Jsem na sebe pyšná, že jsem zvládla dva zápasy a hlavně singl, který nebyl jednoduchý,“ jásala tehdy.
2016: bronzové Rio
Původně se Strýcová na olympiádě v Riu 2016 neměla deblu ani zúčastnit, po odřeknutí Karolíny Plíškové však ochotně naskočila do páru k Lucii Šafářové. A začalo jim to klapat náramně, byť se zdálo, že jejich tažení rychle skončí. Kdo by také čekal, že narychlo složený pár v úvodním kole předčí věhlasné americké sestry Williamsovy, které do té doby nepoznaly pod pěti kruhy porážku a vyhrály spolu tři olympiády. Senzační triumf 6:3, 6:4 byl teprve začátkem výjimečné jízdy Češek, jež skončila vítězstvím v zápase o bronz proti páru Lucie Hradecká – Andrea Hlaváčková.
Wimbledon 2019: semifinále a jednička
Když popisovala, jak se zrodil její vztah k Wimbledonu, jejímu nejmilejšímu turnaji, vracela se dávno do dětství. Kousek od Big Benu žili její dědeček s babičkou. Jaromír Široký sloužil čtyři roky jako diplomat v Londýně, vnučka jezdila za prarodiči na Vánoce a prázdniny. „Vzali mě tu i do wimbledonského muzea. Od té doby je to pro mě Mekka tenisu,“ líčila. Právě tam v létě 2019 prožila fantastické dva týdny kariéry. Vměstnala do nich tažení do semifinále dvouhry, premiérový zápas na centrkurtu a triumf nad domácí Johannou Kontaovou i následné semifinále proti Sereně Williamsové. Porážku z něj vyléčila titulem z deblu po boku Sie Šu-wej. Po něm si mohla říkat wimbledonská šampionka a také světová jednička, na vrcholu žebříčku čtyřhry figurovala dohromady 27 týdnů.
Wimbledon 2023: máma má titul
Návrat k tenisu po dvouleté pauze dělala hlavně kvůli sobě. V roce 2021 skončila za covidové pandemie v komorní atmosféře, když na zápasy nesměli diváci. Uvnitř cítila, že vlastní sportovní kapitolu neuzavřela tak, jak by chtěla. A tak se letos na jaře vrátila a kočovala po turnajích už jako máma malého Vincenta. Trénovala v podstatě amatérsky třikrát týdně, s o to lehčí hlavou však chodila na zápasy. Jak je psychika důležitá, to se znovu prokázalo ve Wimbledonu. S tchajwanskou parťačkou Sie Šu-wej porazily ve finále 7:5 a 6:4 třetí nasazený belgicko-australský pár Elise Mertensová, Storm Hunterová. „Tohle je nejkrásnější zážitek v kariéře,“ jásala pak „Divá Bára“.
Související články
