PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Majitel zlaté olympijské medaile Miloslav Mečíř (49 let) nikdy nedosáhl na grandslamové vítězství. Jeho osudem byl Ivan Lendl. Díky tomu dobře zná, jaké to je být v kůži Tomáše Berdycha. Přesto se nebojí českého hráče zkritizovat. Za horší pohyb, za málo pestrou hru.
Vidíte paralelu mezi vaší kariérou a tou Tomáše Berdycha? Ani vám se nepodařilo na grandslamech dotáhnout snažení až do finiše.
„Možná. Ti první jsou ale vždycky jiná třída a těžko se mezi ně proráží. Za mojí doby byl Lendl těžko k poražení. I Berďa občas někoho z nich přehraje, ale udržet celý rok průměr, aby je předběhl, je složité. I když od nich není daleko. Takové turnaje, jako tady v Paříži, mu k tomu samozřejmě neprospějí. Ale myslím, že má na to, aby se mezi ně na chvíli dostal.“
Co mu k tomu chybí?
„Ti nejlepší dokážou podávat po celý rok stabilní výsledky a vyhrávat grandslamy, kdežto u něj je to jen jednou za čas. Když má Tomáš dobrý den, tak zahraje. Ale top hráči mají svůj průměr ještě výš. Nepotřebují mít tak extra dobrý den a stejně ostatní poráží.“
I v tom se ale už Berdych zlepšil a stejně skončil v 1. kole s Gaelem Monfilsem.
„Protože není univerzální. Sampras také útočil a riskoval, ale dobrý hráč se umí přizpůsobit i jiným stylům a dokáže na ně reagovat. Má prostě pestřejší hru. Berdychovi vyhovuje, když někdo liftuje, balony vysoko skáčou a z výšek je zaráží. Jenže když ho někdo začne tlačit, už je problém. To už potřebuje mít svůj den, aby mu to vyloženě padalo. Ale Monfils byl těžký los a první kola jsou vždy nejhorší. Když ještě člověk není přizpůsobený novým kurtům a balonům a hned dostane tak těžkého soupeře, je to nepříjemné. Tam se nejčastěji stávají překvapení. Kdyby hrál s Monfi lsem ve třetím kole, porazil by ho. Ale filozofovat nad tím nemá cenu. Je to sport. Směju se tomu, když někdo z jednoho zápasu dělá velké závěry. Tomáš se otřese velmi rychle, prohra v prvním kole není taková facka. Problematičtější jsou zápasy, když vedete a prohrajete.“
Znáte Berdycha osobně?
„Málo, viděli jsme se na pár trénincích, když jsem u Domina (Hrbatého) zaskakoval jako trenér. Jeho hru znám, ale jeho osobně ne. Někdy jsem překvapený, že se mu podaří prohrát s některými hráči. Jindy si to dokážu objektivně vysvětlit. Někdy zase udělá super výsledky, ani to člověk nečeká. Ale už se vyprofiloval. Vím, jaké typy hráčů mu vyhovují a jaké méně. Určitě je to dobrý tenista. Má dobré podání, razantní hru. Třeba na španělské typy velmi platí. Mohl by být ale trochu pohyblivější. Když diktuje hru, tak je dobrý. Jak je ale pod tlakem, už se mu z něj hůř dostává.“
Takže recept proti Berdychovi zní: tlačit ho, rozběhat ho a brát mu čas na údery?
„Ano, ale ono se to dobře řekne, když jste rád, že ten míček vrátíte na druhou stranu… Když ale přijde soupeř, který dokáže zakontrovat, trošku ho rozhodit a rozběhat, má problémy. Kdyby zlepšil pohyb, pomohlo by mu to. Ale jeden má talent na švih, druhý na techniku, třetí na obranu. Těžko říct, jak je svůj pohyb ještě schopný rozvinout.“
Ve 27 letech už asi moc ne.
„Na nohách se dá vždycky pracovat. Nevím, jak a co trénuje. Pohyb u něj však není ta nejpřirozenější věc, i když nechci říct, že se hýbe špatně. Ale Djokovič dokáže pochytat mnohem těžší situace.“
Andy Murray si najal Ivana Lendla a ten mu pomohl ke grandslamovému titulu. Neprospěl by podobný tah i Berdychovi?
„Je to možné. Psychologie je dost důležitá věc. Dozvíte se drobné finty, jak se hráči s velkými zápasy vypořádávají. Ivan byl velký stratég. Každého hráče měl rozebraného a pořád to má v hlavě, tenis výborně vidí. Poradí taktiku. Navíc hráči dokáže vštípit, že i situace ve vypjatých stavech jsou normální a dají se řešit s chladnou hlavou. On také několikrát zjistil, že to v podstatě není nadlidský výkon, jde jen o to zachovat si chladnou hlavu a vybrat správné řešení ve správný moment.“
