Za poslední tři měsíce vystřelil v žebříčku o víc než 100 míst kupředu, vyhrál svůj první challenger. Nadechuje se k velkým věcem, které se od něj čekají. A dvacetiletý Adam Pavlásek tuhle výzvu přijímá. V březnu angažoval k tenisovému i osobního trenéra na kondici, investuje do sebe a stoupá vzhůru. Coby 155. tenista světa včera zahájil vítězně challenger v Liberci (7:5, 4:6, 6:3 nad Belgičanem Gigounonem), příští týden ho můžete vidět na pražské Štvanici.
V nouzi talentů, s níž se český mužský tenis potýká, září jako klenot. Adam Pavlásek je aktuální českou čtyřkou a dál střádá smělé plány. Do konce sezony by chtěl poprvé v životě nakouknout do top 100 žebříčku. Pokud k posledním výborným výsledkům na antukových challengerech (triumf v Popradu, finále v Římě a Ostravě) přidá i výsledek na okruhu ATP, má velkou šanci.
Léto si nyní užíváte doma. Tento týden hrajete v Liberci, pak vás čeká další challenger na Štvanici. Hrajete doma rád?
„Rozhodně. Je to pro mě příjemné, přijdou na mě lidi, fandí mi. Za to se jim rád odvděčuji tím, že vyhrávám a dávám do zápasů všechno. Fazóna teď na tréninku byla. Jsem nachystaný nejlépe, jak jen můžu být. Jsem zdravý, připravený makat a vymačkat nějaké další body.“
Těch už jste za poslední měsíce získal kupu, vyhoupl jste se už na 155. místo žebříčku ATP. Spokojenost?
„Žebříček je jenom číslo, nemůžu být spokojený, dokud nebudu na nějakém opravdu top umístění. Dal jsem si momentálně cíl být ve stovce a doufám, že se tam ještě letos dostanu.“
Půjde to zvládnout jen přes challengery, nebo už hodláte zkoušet i kvalifikace turnajů ATP?
„Takhle nahoru jsem vystřelil za posledních pár měsíců, už jsme program s trenérem konzultovali a chtěli bychom ho začít víc mixovat, abych hrál nejen challengery, ale také kvalifikace turnajů ATP.“
Čemu přikládáte raketový vzestup za posledního čtvrt roku?
„Od prosince trénuji s Michalem Navrátilem (syn daviscupového kapitána Jaroslava Navrátila), hodně jsme makali a výsledky přišly. Nechtěl jsem ale usnout na vavřínech, a tak jsem v březnu začal spolupracovat i s kondičním trenérem.“
Kdo jím je?
„Tomu jménu se asi budete smát. Je to Radek Štěpánek.“
Předpokládám, že jde jen o shodu jmen s českým tenistou, jenž po vás chodil s
Petrou Kvitovou
.
„Jo, je to docela legrační shoda jmen. Prostě se tak jmenuje, ale s tím, koho asi všichni myslí, nemá nic společného. Je to bývalý atlet, do Prostějova přišel loni jako klubový trenér, chvíli dělal s Honzou Hájkem, než ten skončil kariéru. Pak jsem si ho vzal já k sobě jako osobního kouče.“
Čím vám nejvíc prospěl?
„Jde o bývalého atleta, snažíme se hodně běhat a dělat na výbušnosti, což je u tenisu dost potřeba. Taky se už víc orientujeme na stravu, abych si dal během tréninku banán, tyčinku, ve správný čas doplňoval sacharidy. Snažíme se pracovat na všech maličkostech, které by nás mohly posouvat dál. Strašně mi pomáhá, když máme týden přípravy v Prostějově a makáme, co to dá. Když jsem pak na kurtu, vím, že jsem makal a udělal jsem všechno pro to, abych byl připravený. Cítím se pak silnější, sebevědomější, prostě lépe.“
Měl jste pověst hráče, který dřív o tvrdém tréninku víc mluvil, než ho skutečně podstupoval. Teď do sebe investujete, což je moudrý tah. Měníte se?
„Šlo o to, že jsme si s Michalem (Navrátilem) řekli, že pokud chce být hráč dobrý, musí do sebe investovat a nesmí se toho bát. Já jsem se pro to rozhodl a všechno zatím klape výborně. Od března jsem nebyl zraněný, což může být také výsledek práce na kondici i stravě.“
Jak se pod koučem Navrátilem měníte jako hráč?
„Snažíme se pracovat na všem. Asi nejvíc na servisu, protože na něm se dá stavět. Snažíme se, abych hrál variabilněji, zahrál rychle, pak použil stopbal, čop, naběhl na síť. Prostě abych měl pestrou hru.“
V kariéře jste ještě nehrál zápas kategorie ATP, nepodařilo se vám se kvalifi kovat ani do hlavní soutěže grandslamu. Co vám k téhle úrovni ještě chybí?
„Měl jsem šanci zkusit se porovnat s těmihle hráči v Perthu na Hopman Cupu. Vyhrál jsem s Fogninim a hrál vyrovnaně s Isnerem a Pospisilem. Samozřejmě ti hráči jsou vyspělejší, zkušenější. Největší rozdíl je v hlavě. Oni vědí, kdy si mají počkat nebo naopak kdy atakovat. Mají větší rozvahu a vyspělost.“
O vás se ale také říká, že máte pro tenis dobrou hlavu a dokážete zvládat důležité chvíle.
„Osobně mám rád vyrovnané stavy, když rozhoduje každý míček a musím být na stop procent soustředěný. Jsem typ člověka, který tohle může. Ne že bych se v tom vyžíval, radši samozřejmě vyhraji jasně, ale když na to přijde, rád bojuju a v takových chvílích si věřím.“
Související články
