Tajemství šampiona Murrayho: Těsně unikl smrti, tenis hrát nechtěl
Nemusí dokázat už vůbec nic. Andy Murray se po nedělním triumfu ve Wimbledonu navždy a nesmazatelně zapsal do historie sportu. Skotský tenista podruhé ovládl nejslavnější turnaj světa, připsal si své třetí vítězství na grandslamu a definitivně tak dal zapomenout na nekonečné čekání britských fanoušků na domácího vítěze v All England Clubu. Přesto jsou věci, které jste možná o světové dvojce nevěděli.
Cvičí Pilates
Co stojí za výrazným zlepšením Murrayho hry? Kromě tvrdé dřiny a vlivu Ivana Lendla, nepochybně i cvičení Pilates, které do svého programu skotský tenista zařadil. Cviky na zlepšení ohebnosti a kontroly nad tělem jsou dle názoru světové dvojky tím hlavním důvodem, proč už netrpí bolestmi zad, které více než rok a půl ovlivňovaly jeho hru.
Miluje box
Velkou vášní trojnásobného grandslamového vítěze jsou bojové sporty, zvláště pak box. "Box je hodně podobný tenisu. Potřebujete hbitost, rychlost, agresivitu, je třeba výborně ovládat a koordinovat své tělo, zvolit správnou taktiku...Těch věcí, které jsou stejné, je mnoho," vysvětluje Murray.
Jeho ikonou je Manny Pacquiao, kterého přirovnává k Rafaelu Nadalovi. Brit je velkým fanouškem Joe Calzagheho a Davida Hayeho. První boxerský souboj na vlastní oči viděl ve svých třinácti letech, kdy se ve Skotsku představil Audley Harrison. "Nejlepším boxerem je však Floyd Mayweather," říká Murray.
Obdivuje Mourinha
Nejen Radek Štěpánek je velkým příznivcem kouče Manchesteru United José Mourinha. Portugalského stratéga obdivuje i Andy Murray. "José je skutečný vítěz. Je naprosto oddaný svému týmu, za hráče se dokáže postavit, chrání je," říká wimbledonský šampion.
Náklonnost obou velkých osobností je ale vzájemná. Mourinho údajně měl po prvním triumfu Murrayho ve Wimbledonu v roce 2013 blízko k slzám dojetí.
Mohl být profesionálním fotbalistou
Andy Murray mohl místo přesných úderů na tenisovém kurtu napínat sítě fotbalových brankářů. Díky svým výborným pohybovým předpokladům měl skvělé dispozice pro řadu jiných sportů. Velmi ho však zaujal fotbal, ve kterém také vynikal. Ve dvanácti letech měl jasno, tenis půjde na vedlejší kolej, přednost měl dostat míč.
Mladý Murray měl dokonce nabídku od věhlasného klubu Queen´s Park Rangers, kteří ho chtěli získat do své proslavené fotbalové akademie. Nakonec však přeci jen zvítězil tenis.
Těsně unikl smrti
Tragédie ve skotském městečku Dunblane z 13. března roku 1996 navždycky zůstane v paměti nejen Britů. Fanatik zde v místní škole během několika minut postřílel třináct dětí a jednu učitelku. Další vyvázli se zraněním. Mezi mrtvými byli i Andyho kamarádi a spolužáci. Sám Murray, který školu navštěvoval i se svým bratrem Jamiem, se během řádění maniaka ukryl pod stůl a smrtící střelbu tak přežil.
Psychické trauma z neštěstí si nese matka Murrayho Judie dodnes. "Moji synové přežili, ale já stále cítím vinu, jak to, že oni unikli a další děti to štěstí neměly. Vedle mě seděla jedna žena, znala jsem ji, bydlela v sousedství. Přišel k nám policista a vyzval některé z nás, aby ho následovali. Pak jsem zjistila, že jim oznámil smrt jejich dětí. Tato žena byla mezi nimi," líčí hrůzné chvíle matka tenisty.
Judy Murrayová se tragickou událost snažila svým synům, kterým v té době bylo osm a devět let, vysvětlit. "Jsem ráda, že tenkrát jim celá ta věc ještě tak úplně nedocházela, byli na to ještě příliš mladí, aby si uvědomili celý hrůzný důsledek," dodává.
Oddanost tenisu
Tenis na prvním místě. To bylo u Andy Murrayho hlavní motto. Dokonce takové, že školy zanechal již v patnácti letech a veškerou svoji aktivitu věnoval své sportovní kariéře na kurtech. A úspěchy se začaly dostavovat téměř okamžitě.
Přirozený talent a dřina ho rychle posunuly mezi nejlepší mladé tenisty země. Přesun do tenisové akademie v Barceloně tak proces cesty na absolutní vrchol jen uspíšil. Právě zde se poprvé setkal se svým budoucím velkým rivalem Rafaelem Nadalem.
Alkohol už ne
Nebylo tomu tak vždy. Andy Murray nebyl zapřisáhlý odpůrce alkoholu, spíše naopak. Jeho postoj změnilo až několik nepříjemných incidentů, které se mu přihodily právě v tenisové akademii v Barceloně a za kterými stál právě alkohol.
Když už tedy Andy zapíjí některé ze svých 38 turnajových triumfů, mnohem radši si s vámi ťukne pomerančovým džusem než šampaňským.
