V jednu chvíli jsem nepatřila nikam, všude jsem byla jako host, mrzí legendární tenistku Martinu Navrátilovou v exkluzivním rozhovoru pro Sport Magazín, který se jí speciálně věnuje u příležitosti 60. narozenin. Někdejší dlouholetá světová jednička a vítězka 59 grandslamových turnajů vypráví i o útěku do USA a o vzteku nad řečmi lidí, kteří chtějí návrat komunistických časů.
Komunistická vláda dbala na to, aby o vás v novinách v osmdesátých letech nebyla ani zmínka, přesto o vás lidé pořád věděli. Čekala jste tehdy na Štvanici při Fed Cupu tak spontánní reakci?
„Bylo to úžasné. Byla jsem pro ně asi hrdinka tím, že jsem dokázala režimu říct: Budu si to dělat podle sebe! Vzepřela jsem se mu. Je zajímavé, že lidi věděli, že vyhrávám i přesto, že si opravdu dávali všude v novinách i v televizi záležet, aby se to tam neobjevilo... Takže to v praxi fungovalo tak, že když o mně nějaká krátká zmínka byla, tak jenom v případě, že jsem prohrála. Nebo když ještě nebylo po turnaji. Pokud o finále nebyla ani čárka, bylo to znamení, že jsem ten Wimbledon vyhrála...“
Což byl úsměvný paradox.
„Zvlášť v dnešní době, když si uvědomíte, jakou sílu mají sociální média, to zní opravdu bizarně. Něco se stane, a za pět minut to obletí svět. Tehdy to fungovalo trochu jinak. Díky naprosté absenci jakékoliv zmínky bylo jasné, že jsem něco vyhrála... (pousměje se) Obyvatelé v Československu věděli o tom, že se něco děje jenom díky tomu, že se všichni tvářili, že se nic neděje...“
TOP výsledky Čechů na Wimbledonu: Kvitová i bombarďák Lendl
Video se připravuje ...
Mrzelo vás to tehdy?
„Ano. Nešlo jenom o mě, ale hlavně o lidi, kteří se z toho nemohli radovat. Jenom si vezměte poslední olympiádu v Riu, kdy Mónica Puigová vyhrála v tenisovém turnaji historicky první zlato pro Portoriko. Jak tím všichni žili! Nálada v celé zemi vyletěla nahoru jenom tím, že vyhrála jeden turnaj. Já bych přitom lidem mohla udělat radost tolikrát, jenže jsem neměla příležitost... (smutně) Vždyť jsem v jednu chvíli nepatřila nikam, prvních šest let po útěku jsem byla bez občanství. Nebyla jsem ničí... Pro mě to vůbec nebylo jednoduchý, tohle mě zpětně mrzí. Já jsem vlastně nikdy nebyla jako ten domácí tým. Ale vždycky jako host.“
Možná si dnes někdo nedovede představit, jaká to byla doba.
„Díkybohu, že si to lidi ani neuvědomují a nemusí to řešit. Když jsou mladí, to se dá ještě pochopit. Ale zaráží mě, že i ti, kteří komunistický režim zažili, chtějí, aby se staré časy vrátily. Nechápu! (naštvaně) Jak si mohou říkat, že to za těch komunistů tak špatný nebylo? Opravdu nebylo? To mají tak blbou paměť? Nebo krátkou? Tu lítost a trápení, které se tehdy dalo pozorovat na obličejích lidí, už teď, naštěstí, vidět není... Díkybohu! Chápu, že i dneska je život komplikovaný, každý má problémy, nechci to v žádném případě zlehčovat. Ale většinou to jsou komplikace, které se dají překonat. Ovšem my jsme s tím tehdy nemohli dělat vůbec nic! Byli lidé, kteří nemohli pracovat, studovat. Třeba moje sestra.“
Ta je teď zubní lékařkou, že?
„Ano, ale původně chtěla studovat FAMU (Filmovou a televizní fakultu múzických umění). Jenomže kvůli mně jí to komunisti neumožnili. Děly se i další hrozné věci. Je O. K., že si to mladí nepamatují. Ale že ani lidi stejného věku jako já? Nebo i starší? Že zapomněli? Copak mají tak krátkou paměť? To mě štve nejvíc!“
Co předcházelo jejímu útěku z Československa do USA?
Co o ní řekli Ivan Lendl, Dominik Hašek nebo Jaromír Jágr?
Koho porazila v 59 grandslamových finále?
Kompletní rozhovor a speciál k jubileu Martiny Navrátilové v pátečním Sport Magazínu!
Související články
