Velká zpověď Krejčíkové: Jaká je v soukromí a jak se vyrovnala se slávou

Na kameru napsala jméno herečky Libuše Šafránkové, do nebe poslala polibek někdejší trenérce a mentorce. Momenty, které v červnu obletěly svět. Od dvojnásobné šampionky z Paříže ale velká slova nečekejte.

„Chovám se tak, jak jsem byla vychovaná, jak jsem vyrostla. Nehodlám se měnit,“ vykládá česká tenisová jednička, která s parťačkou Kateřinou Siniakovou ovládla olympiádu. Kvůli nabitému programu a covidovým opatřením probíhal rozhovor po telefonu ještě před Billie Jean King Cupem v Praze i Turnajem mistryň v Mexiku, na kterém vypadla ve dvouhře, ale v deblu po boku Kateřiny Siniakové slavila celkové vítězství. Dojde si na konci sezony pro ocenění Sportovec roku?

Už jste si zvykla na humbuk kolem vás během posledního roku?
„Těžká otázka, jestli jsem si zvykla… Myslím si, že ta pozornost je ještě v nějaké úměrné míře. Zvládám to dobře. Kdyby toho bylo moc, budu se snažit to zastavit.“

Kde je ta míra?
„Musí to být tak akorát, aby mě to nezatěžovalo. Hlavní je, abych byla schopná pořád kvalitně trénovat a podávala dobré výkony. To je základ.“

Turnaj mistryň

18. listopadu 2021 • 06:53

Krejčíková rozplakala Navrátilovou slovy o svobodě, Siniaková jedničkou

Stihla jste si v nabitém programu uvědomit, co všechno se vám v posledním roce podařilo?
„Moc času na to není. Vlastně jenom na kurtu hned po zápase člověk ví, že se mu něco povedlo. Náš život je jinak hodně rychlý, jezdíme z jednoho turnaje na druhý. Dohrajete a už přemýšlíte, co budete dělat dál, abyste byli úspěšní. Možná je to i trošku smutný, že to v tenisu máme takhle dané. Ale všechno má svoje. Jiní sportovci by si naopak přáli, aby taky měli tolik turnajů a možností se ukázat. Takže si nestěžuju.“

Asi vám to všechno dojde mnohem později.
„Upřímně: ani nevím kdy… Ale co jsem se bavila s bývalými tenisty a tenistkami, taky mi říkali, že to zabere delší čas. Jak měsíce a roky ubíhají, najednou si uvědomíte, že to, co se vám podařilo, se někomu nepovedlo rok, dva, tři… Potom zjistíte, že je to třeba deset let, a řeknete si: Ty jo, fakt jsem zvládla něco velkého, co se ne každému povede. Takže je třeba si toho vážit. Z rozhovorů s velkými osobnostmi našeho sportu hodně čerpám.“

Prozradíte, s kým se nejvíc bavíte na tohle téma?
„Nebudu asi jmenovat, ale těch lidí je hodně. Třeba šest až osm. Říkali mi svoje zkušenosti, jak to prožívali. Pro mě to bylo hodně naučný a inspirativní.“

Jak vnímáte reakce fanoušků? Nevadí vám zvýšená pozornost?
„Ne, ne. Naopak mě to těší, podobné věci k tomu prostě patří. Ale mám radost, že když jdu do obchodu, ještě mě nikdo nepozná. Takže to je v pohodě.“ (smích)

Opravdu?
„S rouškami je to ještě lepší. Kdybych chtěla, aby se to změnilo, musím na sobě ještě hodně zapracovat a něco vyhrát, aby mě lidi víc poznali! (smích) Tenisoví fanoušci už mě znají, to je pravda, těší mě to hlavně u malých dětí. Když jsem s nimi absolvovala pár akcí, viděla jsem, jak si se mnou chtějí zahrát, líbí se jim poháry, vědí, že jsem to já. Snad je to i motivuje. To mě těší nejvíc, že pro ně můžu být vzorem, ukazovat jim správnou sportovní cestu.“

Kdo byl hrdinou pro vás?
„Když jsem začala tenis sledovat, byla to éra sester Williamsových, Kim Clijsters, Justine Heninová, Amélie Mauresmo… Úplně nejvíc jsem obdivovala Heninovou. Na tu jsme doma hodně koukali. Během Roland Garros jsem měla šanci se s ní potkat. A bylo to pro mě velký.“

Prý jste byla i dost nervózní.
„No jasně. Nečekala jsem to totiž. Někam mě vzali, že mám udělat rozhovor. Tak tam jdu a najednou koukám, že před studiem sedí ona. Zírala jsem na ni, ona se smála. Úplně jsem cítila, jak se začínám červenat. Ona na mě začala gestikulovat, že jsem tam správně a mám jít za ní. Byla jsem z toho paf,