Tenistka Bartůňková: Můj dopingový příběh, obhajoba za miliony a nevina
Nikola Bartůňková, jedna z nejnadějnějších českých tenistek, si vytáhla špatnou kartu. Tři dny po osmnáctých narozeninách odevzdala loni v únoru pozitivní dopingový test na trimetazidin. Látku, jejíž název neuměla ani vyslovit. Ve chvíli, kdy se jí otevíral celý svět. Byla na žebříčku nejvýš v kariéře a měla téměř jistou účast v kvalifikaci grandslamového Roland Garros. Pak se jí a celé rodině obrátil život vzhůru nohama.
Špatný horor se postupně změnil v detektivku, při níž spolu s rodiči pátrala po zdroji kontaminace. Po dlouhých měsících, během nichž do obhajoby investovali částku v řádech milionů korun, ho našli ve výživovém doplňku obsahujícím vitamíny a ostropestřec mariánský. Výsledek? Hrozící maximální trest na čtyři roky zmírnili na šest měsíců. Happy end: od začátku ledna už znovu hraje turnaje. Varování: stát se to může každému sportovci. Svůj pohnutý příběh vylíčila tenistka s rodiči Hanou a Pavlem exkluzivně pro Sport Magazín.
Na začátku ledna jste po devíti měsících opět hrála turnaj. Jaké emoce s vámi při vystoupení v Oslu cloumaly?
Nikola Bartůňková: „Nepopsatelné. Strašně jsem toužila být zpátky na kurtu, soutěžit, porovnávat se zase s druhými. Vážně super pocit, i když se pořád do tenisu teprve dostávám. Čím víc toho odehraju, tím budu lepší. Ale hlavně, že už můžu zase hrát.“
otec Pavel Bartůněk: „Teď to není o výhrách a prohrách, ale o tom si zase vybudovat zápasovou kondici, sebevědomí. Koukat na výsledky je teď zbytečný.“
Zelenou k návratu jste dostala poté, co vám v půlce listopadu vyměřila Agentura pro bezúhonnost tenisu (ITIA) půlroční trest za doping, který jste si v mezidobí již dávno odpykala. Vrhli jste se hned do přípravy po hlavě?
otec Pavel: „Přidali jsme, ale je to pořád v kombinaci se školou. Začali jsme trénovat dvoufázově. Jak tenisu, tak kondici jsme přidali tak o třicet, čtyřicet procent.“
matka Hana Hrabáčová: „Hlavně mohla začít trénovat zase na Štvanici, kam osm měsíců nesměla. A zase mohla hrát i s kvalitními sparingy, což předtím také nebylo možné.“
Nikola: „Ani s tátou, který je trenér s licencí, jsem nemohla hrát.“
Koukáte teď, Nikolo, na svůj žebříček, nebo raději ne?
Nikola: „Ne, opravdu mě teď vůbec nezajímá. Samozřejmě se v něm chci zase posouvat, ale spíš se soustředím na hru samotnou. Nejvíc ze všeho jsem ráda, že zase můžu hrát.“
Nikola Bartůňková |
Věk: 18 (*25. února 2006 v Praze) |
Během vynucené pauzy jste spadla z kariérního 226. místa na pozice mimo top 500. V podstatě jste se v rankingu vrátila o tři roky zpět, kdy jste naposledy byla tak nízko. Jak dlouho může trvat vrátit se na dřívější postavení?
Nikola: „Těžko říct. Ale řekla bych, že když na to člověk má, dostane se tam rychle. Může to být hned, za půl roku nebo bůh ví kdy. Já se teď vážně ale soustředím na hru, s ní se dostaví i výsledky.“
otec Pavel: „To je rozumný přístup. Bude to chvíli trvat. Důležité je teď také udělat maturitu na gymnáziu. Takže sice by měla hrát co nejvíc turnajů, ale musíme program přizpůsobit i škole. Tím to bude komplikovanější. Ale Niki kvalitu má.“
Během pauzy jste si udělala autoškolu. Co ještě jste zvládla?
Nikola: „Autoškola byla velká pomoc, uzavřela jsem na gymplu třeťák. Trávila jsem čas s kamarády, rodinou. Dělala jsem jiné věci než dřív a kdykoliv to šlo, hrála jsem i tenis.“
Tak teď ještě odškrtnout maturitu a budete mít úplně čistou hlavu.
Nikola: „Snad to zvládnu.“ (smích)
otec Pavel: „Všechno zlé je k něčemu dobré. Sport je krásný, pro Niki pořád znamená nejvíc. Ale taky si uvědomila, že je to všechno strašně tenký led. Chápe, že i vzdělání je dobré mít.“
Nic jsme netušili
Vraťme se do 16. dubna loňského roku, kdy jste přišla o to, co milujete a děláte celý život. V jaké situaci vás zpráva o pozitivním testu zastihla?
Nikola: „Ten den si už budu pamatovat asi navždy. Byla jsem ve Švýcarsku na turnaji, chystala jsem se zrovna na první kolo. Dopoledne před zápasem mi přišla zvláštní zpráva. Vůbec jsem nevěděla, odkud je, co se děje. Hrozně jsem znervózněla, volala jsem mámě, ptala jsem se táty, pana trenéra (Petr Vaníček). Nikdo netušil, co se děje.“
matka Hana: „Ještě jsem Nikče říkala: To nic není, jen ti asi píší, že si máš pořádně zkontrolovat svou schránku. Bylo jí pořád poměrně čerstvě osmnáct a v rámci antidopingového programu se u ní kvůli přechodu k dospělým dělaly změny.“
Nikola: „Jenže pak se to zjistilo… I tak jsem šla na zápas. Měla jsem tu zprávu ale tak v hlavě, že jsem byla úplně ztuhlá, zažívala strašné pocity. A po prohraném zápase už se to rozjelo. Byla to muka.“
matka Hana: „Cesta autem ze Švýcarska pak byla šílená.“
Co v takovou chvíli člověk prožívá?
Nikola: „Je to šok. Nepřála bych to zažít nikomu. Fakt ne. Strašný pocit! Vždyť já ani neuměla název té látky (trimetazidin) vyslovit. Natož aby někdo věděl,
