7°C
První společný rozhovor manželů Růžičkových: Lidi už nám začínají fandit
Prošli si těžkou zkouškou. Trenér Chomutova Vladimír Růžička (54) se musel vyrovnat se smrtí manželky Evy (†53), korupční aférou a ještě musel hájit svůj nový vztah se současnou ženou Marií (29). Počáteční tlak jako partneři ustáli a nyní se po letošní svatbě těší na přírůstek do rodiny. Ani ne za měsíc se jim narodí dcera.
Už jste si zvykli, že na vás lidé méně koukají, když už jste spolu delší čas?
Marie: „Od letošní svatby mi přijde, že na nás lidé ještě víc koukají.
Vladimír: „Je ale vidět, že se s tím dost lidí srovnalo a přijde mi, že nám to i hodně lidí přeje.“
Máte z toho radost?
Marie: „Strašně velkou radost.“
Vladimír: „Manželka to hodně řeší, já naopak vůbec. Těší mě to především kvůli ní, protože já lidi neřeším. Jak jsem kolem hokeje, tak jsem zvyklý, že když se daří, tak mě poklepávají po ramenou. Když přijde horší období, každý vás zašlape. Ale potěší mě, když přijdou třeba starší lidé a podpoří nás s manželkou.“
Když ve finále vidí, že jste šťastní, tak vám přejí.
Vladimír: „Ze začátku se to hodně řešilo, ale my jsme s tím počítali. Spoustu lidí tomu nevěřilo, ale pak postupně začali věřit, když jsme měli svatbu a teď čekáme malou… A musím říct, že nám hrozně pomohlo, že to od začátku skvěle vzali moji rodiče. To pro mě bylo vlastně to nejdůležitější. Často za nimi jezdíme, výborně si rozumíme.“
Trápilo vás hodně, co si ostatní myslí?
Marie: „Ze začátku dost. Pak jsem si začala zvykat a teď už si užívám to, když nám někdo popřeje. Jsem z toho úplně nadšená. Negativní reakce třeba na Facebooku se snažím vypouštět, protože to vůbec nemá cenu řešit.“
Vladimír: „Já třeba Facebook nemám. My tam máme vlastně společný profil. Ten, který má manželka, ale je vlastně náš. (usměje se) Vždycky si ale řekneme, co za fotky tam dáme, ale zároveň to nechceme moc přehánět. Oba chceme mít trochu soukromí. A svůj klid.“
Na začátku vztahu to pro vás muselo být velice náročné…
Vladimír: „Věděl jsem, co přijde. Z hokeje jsem zvyklý na tlak a vím, co se píše v novinách. Tehdy vylítlo to, že předtím žena tancovala, byla z toho hodně vyděšená. Mně to řekla hned na začátku vztahu, věděl jsem to. Takže jsem vůbec neřešil, co se psalo.“
Vy jste si dokázala představit, co se bude dít?
Marie: „Ne. Musím říct, že ani trochu. Tolik věcí mě pak překvapilo, co jsou novináři schopní vytáhnout a zároveň obrátit pravdu. To mě mrzelo…“
Pro vás bylo asi nejdůležitější, že se vás manžel zastal.
Marie: „To bylo to největší, co pro mě udělal.“
Vladimír: „Jsem na tlak novinářů zvyklý od osmnácti let a mě nic nepřekvapilo. Jak říkám, tak my si věříme a to je hlavní. S tlakem jsme museli počítat a nervózní jsem z toho nebyl. Navíc každý přece má právo na svůj život. Přijde mi, že u nás v Česku pořád jenom řešíme, co dělají jiní…“
Co vlastně jeden na druhém nejvíce obdivujete?
Marie: „Jé, toho je tolik… Je upřímný, vždy dodrží slovo. Stojí za každých okolností za mnou. A mohla bych pokračovat.“
Vladimír: „Má velikou vůli. A je upřímná, dobrosrdečná. Navíc na ni vidím, má hrozně ráda děti a bude skvělá máma.“
Když jste chodila koukat na hokej v Chomutově, měla jste pocit, že vás každý sleduje?
Marie: „Ze začátku to bylo nepříjemný. Ale jak jsem se ponořila do zápasu, prožívala to, bylo to lepší.“
Kdy jste vlastně vašeho manžela tak nějak poprvé zaregistrovala?
Marie: „Od deseti let jsem o něm věděla. Už při Naganu. Když jsem ho poprvé viděla na stadionu v Chomutově na vlastní oči, tak kamarádka šílela, že je tam
Růžička
, ale já jenom říkala: No a co jako... Pak jsem ho potkala jednou, dvakrát a viděla, že je to hezkej chlap. Nechtěla jsem ale na něj zírat. Pak za mnou sám přišel.“
Neměla jste z něho velký respekt? Během zápasů z něj jde kolikrát až strach…
Marie: „Mně stačil první pohled, který mi věnoval. To bylo snad to nejhezčí. To nebyl žádný strach, ale pocit jistoty, bezpečí… To nejde vysvětlit. Když se na mě podíval těma hlubokýma očima a usmál se, tak mi bylo hned líp. Jsem s ním šťastná. Jako nikdy předtím v životě.“
Jak jste prožíval složité období, kdy vám zemřela první žena, navíc se řešila korupční kauza?
Vladimír: „Nebylo to lehké, ale měl jsem hokej, navíc skvělé domácí zázemí. Takový je život. Buď to člověk zvládne sám, nebo když někoho má, tak s ním. Bylo to pro mě hodně důležité období, že jsem měl člověka, který mi věří a miluje mě.“
Plánujete být s manželkou u porodu?
Vladimír: „Ano chci u toho být. Bude to pro mě zase něco nového, dřív to nebylo možné.“
Myslíte si, že budete během porodu nervózní třeba jako v play off?
Vladimír: „Tohle bude něco jiného. V hokeji jsem nervózní, než zápas začne, a pak to ze mě všechno spadne. Porod je o životě človíčka, který přijde na svět. To je to nejkrásnější.“
Jaký bude táta?
Marie: „Nejlepší. Myslím si, že lepšího jsem si vybrat nemohla. Podle toho, jak ho znám, bude si s holčičkou krásně hrát. Už teď si s ní povídá. Ona hodně reaguje na jeho hluboký hlas.“
Vladimír: „Skoro pokaždé, když položím ruku na břicho, tak se malá uklidní. Tedy ještě nedávno to platilo. Teď, jak už je větší, je jako ďábel a nereaguje ani na tu ruku.“
Jméno už máte pro dceru vybrané?
Vladimír: „Máme, ale zatím nechceme nic říkat. Až se narodí, tak na Facebooku uvidíte fotku i jméno.“
Shodli jste se rychle?
Marie: „Hned. Až mě to udivilo.“
