9°C
Co dělá krasobruslař Verner deset let po triumfu na mistrovství Evropy?
Před deseti lety vyhrál mistrovství Evropy v krasobruslení. Nyní se Tomáš Verner (31) snaží vychovat své nástupce. Funguje jako trenér, manažer a organizátor. Musí se pořádně ohánět, aby sehnal finance na svůj projekt i na živobytí. „Krasobruslení je nádherný sport, který vás ale do konce života nezajistí,“ povzdechl si s hořkým úsměvem Verner, který si ještě občas nasadí brusle a předvede se v exhibici.
Letos uplynulo deset let od vašeho triumfu na ME v Záhřebu, jak jste na výročí vzpomínal?
„Je to dlouhá doba a vzpomínám na to s láskou. Beru to jako hezké ohlédnutí za kariérou. Oslavu výročí jsem ale ani neplánoval. Nostalgické je, že teď trénuji v hale, kde mám svou akademii a pořádám kempy s mou dlouholetou trenérkou paní Vlastou Kopřivovou a Michaelem Huthem, se kterými jsem dosáhl těch největších úspěchů.“
Nechybí vám závodění na vrcholové úrovni?
„Srdcově ano, ale nohy už mám velmi v klidu položené. Jsem už teď v roli trenéra a manažera. Občas jezdím i nějakou exhibici, která už není tolik fyzicky namáhavá. Ten sport je někde jinde, a když vidím současné profesionály, tak jim skláním obdiv. Na závodní led už bych nevstoupil.“
Romanovi Šebrlemu zlatou olympijskou medaili před lety ukradli. Nemáte kvůli tomu někdy strach o svůj nejcennější kov?
„Je schovaná ve vitríně u nás doma v Borovanech a maminka ji oprašuje. Nemyslím si, že by ji chtěl někdo ukrást. Nechápu, jakou může mít někdo radost z krádeže olympijské medaile, když ví, komu patří. Ani nevím, kam si ji pověsí. Nemůže ji ani nikomu ukázat a kamarádi mu to asi těžko pochválí. Je to ostuda, že se něco takového stane.“
Chodí vám ještě dopisy od vašich ctitelek? Třeba v Japonsku jste jich měl obrovské množství.
„Už dlouho jsem v Japonsku nebyl, ale vzkazy chodí pořád. Jak mailem, tak i klasicky poštou. Mám doma takovou skříň, kam si všechny vzkazy ukládám. Kdyby mi bylo úplně nejvíc zle, tak si otevřu jakýkoliv dopis a spravím si náladu.“
Po konci kariéry jste u krasobruslení zůstal v roli manažera a trenéra, jaká ta pozice vám sedí nejlépe?
„Manažerská role je taková těžká. V něčem přísná, náročná a hodně zodpovědná. Kolem je spousta čísel. Líbí se mi, ale teprve se ji učím. Jsem v začátcích a musím říct, že trenérská role se mi líbí daleko víc. Cítím se v ní i silnější v kramflecích. Rád to ale spojuji dohromady. Jako manažer sháním finance, abych sem mohl dotáhnout ostřílené zahraniční trenéry a jako kouč jim pak naslouchám, asistuji a nasávám zkušenosti.“
České krasobruslení není zrovna na špici. Kde je podle vás největší chyba?
„Byl bych strašně chytrý, kdybych kritizoval, jak to tady do té doby probíhalo. Česká republika a hlavně Praha je místo, které by se mělo otevřít světu. Amerika, Kanada a Rusko mají co nabídnout ze své bruslařské školy. Častěji bychom měli tahat kapacity ze světa sem k nám na jakýkoliv zimní stadion, kde se dají pořádat kempy. Pak ještě musejí čeští trenéři umět alespoň anglicky a být více flexibilní. Nechci, abychom něco kopírovali, ale inspirovali se.“
Nechybí na tyhle plány finance?
„Peníze jsou potřeba. Třeba tenhle zimák Škoda Icerink ve Strašnicích, kde trénujeme, se postavil za rok po dvou letech příprav pouze z peněz soukromého investora. Díky spolupráci investora a mladoboleslavské Škodovky se dnes plánují i další podobné haly v Česku. Kupříkladu zrovna nedávno zastupitelé v Ústí nad Labem souhlasili s výstavbou nového Icerinku. Tento koncept se tak daří šířit i mimo Prahu. Jinak platí, že pro samotné krasobruslení se finance shání těžko. Na každém ledu bych potřeboval mít tak 22 dětí, aby to bylo dostupné pro všechny rodiče. Je na umění manažerů nebo vedoucích klubů, aby dokázali sehnat prostředky.“
Vy sám jste se asi profesionálním krasobruslením příliš nezajistil.
„Kdybychom byli v krasobruslení placení jako profesionálové v hokeji nebo ve fotbale, tak bych toho v diáři tolik neměl. Přijel bych třeba z golfu a trénoval bych pro radost a ne pro peníze. Teď v začátku vlastně taky trénuji pro radost, protože musí někdo akademii zafinancovat. Krasobruslení je nádherný sport, který vás ale do konce života nezajistí. Je možné ho ale u nás rozvíjet a máme teď pro to ty nejlepší podmínky."
