Federer: Cítím se jako Newyorčan

První finalista z Flushing Meadows nutně potřebuje znovu nalézt vítěznou dráhu. Se 33 výhrami v New Yorku za sebou a čtyřmi tituly v řadě je to dnes nejpříhodnější místo, kde může comeback uskutečnit.

Jak se vám zamlouvají řeči o ústupu ze slávy, když máte letos grandslamovou bilanci tři finále a jedno semifinále?
„Doufám, že jste o tom nepsali žádný článek. (smích) Jistě, jsem strašně šťastný za další finále. Na grandslamech předvádím v posledních letech neuvěřitelnou jízdu a s Djokovičem to byl velký zápas. Od první chvíle, co jsem viděl pavouk turnaje, mi bylo jasné, že to takové bude. On jde po druhém místě v žebříčku a poslední rok a půl hraje na betonu vážně skvěle. Samozřejmě jsem nadšený z toho, jak to dopadlo.“ (Federer vyhrál 6:3, 5:7, 7:5, 6:2)

Uhýbáte z otázky. Jak byste tedy popsal svůj rok 2008?
„Počkejme ještě den a pak na tuhle otázku odpovím.“

Tak jak odpovíte, když vyhrajete titul?
„Nemůžete se dočkat, co? (smích) Vážně, dejte mi ještě pár hodin, pak si sedneme, dáme si drink a všechno vám povím.“

Fanoušci v New Yorku by vám rozhodně titul přáli nejvíc ze všech neamerických tenistů. Jak vnímáte jejich podporu v sezoně, kdy se vám zase až tak nedaří?
„Říkal jsem to už na začátku, že by bylo skvělé, kdyby se mi od fanoušků dostalo velké podpory. A přesně tak to je. Sice nejsem Američan, ale teď se cítím trochu jako Newyorčan. Rozhodně mi podpora diváků v turnaji hodně pomohla. V pětisetovém zápase s Andrejevem jsem prožíval těžké chvíle a i dnes s Djokovičem mi hodně prospěli.“

Přiznal jste, že na US Open necháváte průchod svému temperamentu a ukazujete lidem svou skutečnou tvář, což jste dřív nedělal. Po výhře nad Djokovičem se ale zdálo, že ve vás je také ohromná touha dokázat, že stále patříte na vrchol. Souhlasíte?
„Podívejte se, nezapomínejme, jaké zápasy jsem tady vyhrál. Porazil jsem Štěpánka, se kterým jsem naposledy v Římě prohrál. To bylo hodně důležité vítězství. S Andrejevem jsem hrál pět setů, což je vždy emocionální. A porazit Novaka je pokaždé velké. Ale je pravda, že se tak snažím sám sebe tlačit k tomu, abych tady hrál dobře. Na betonových kurtech jsem se letos trápil, nemám problém to přiznat. To vše dělá mé větší emoce.“

V semifinále jste vlastně už hrál jako starý dobrý Federer. Cítíte to také tak?
„Určitě. Byly chvíle, kdy jsem se tak určitě cítil, kdy jsem hrál jako vždycky na betonu. Halfvoleje, prohozy, dobré podání, dostal jsem soupeře pod tlak. V některých okamžicích jsem si říkal: To je přesně to, jak bych měl na betonu hrát. Je hezké mít tenhle pocit zase zpátky.“

Je pro vás Flushing Meadows, kde stále držíte neporazitelnost, jako druhý domov?
„Nevím. Wimbledonu jsem rád říkal druhý domov, protože jsem tam měl tolik úspěchů. Ale kdo ví, když tady ve finále zítra vyrovnám svých pět titulů z Wimbledonu, začnu to třeba cítit stejně.“

Zdálo jste, že jste letos ztratil kurz za překonáním rekordu Peta Samprase a jeho čtrnácti grandslamových titulů. Jak se na to díváte nyní?
„Teď myslím hlavně na pátý titul z US Open, nic jiného. Když tady vyhraji, budu určitě zpátky a dokážu, že to se mnou není zase tak špatné, jak každý říká.“

V interview na kurtu jste prohlásil, že by vás potěšilo, kdyby proti vám ve finále stanul Rafael Nadal. Proč, když s ním máte zápornou bilanci?
„Podívejte se, čím jsme si spolu prošli ve Wimbledonu nebo v Paříži, vzpomeňte si na všechny ty těžké zápasy posledních let. Prostě je pro mě vždycky příjemné, když se s ním utkám, i když se mi v těch zápasech tak úplně nedaří. Andyho (Murraye) čas určitě ještě přijde, ale hrát proti Rafovi by pro mě mělo prostě větší význam.“