Sáblíková: O olympiádě se mi už zdá

Její skvělý výkon a vítězství na pětikilometrové trati při Světovém poháru v norském Hamaru, s časem jen o čtyři a půl vteřiny za vlastním světovým rekordem, ji do té role pasuje.

Dvaadvacetiletá rychlobruslařka v Hamaru zaujala také třetím místem na 1500 metrů, ale hlavní pozornost na sebe strhla sobotním představením na pětce. Čas 6:50,07 je jejím nejlepším na evropských drahách, které nejsou tak rychlé jako v zámoří. To signalizuje jediné: Sáblíková je znovu ve vynikající formě.

Věříte, že od tohoto času vede už jen krátká cesta na nejvyšší stupeň ve Vancouveru?
„To nevím, ještě bych tak nespěchala. Tam to bude zase úplně jiný závod. Pět nebo šest lidí se tam o zlato bude schopno poprat. Oni se taky připravují především na olympiádu. To bude úplně jiný závod.“

A vy v něm se svojí formou můžete být hlavní postavou.
„Tak to ano, ale taky si pamatuju, že jsem zajela i špatně technicky, třeba vloni trojku na mistrovství světa v Naganu, kde jsem byla čtvrtá. Pětka mi pak už zase jela. Půjde o to se srovnat a nezmatkovat, tlak na olympiádě bude hodně velký.“

Co je z tohoto pohledu pro vás z uplynulého víkendu důležitější - první místo, nebo čas, který najde jen těžko konkurenci?
„Obojí má něco do sebe. Čas je výborný a první místo k němu patří. Bez něho by nebylo. Jelo se mi výborně a je to nejlepší čas, který jsem kdy zajela na světových pohárech. Mám z toho velkou radost.“

Pětka se jela letos ve Světovém poháru poprvé. Bylo pro vás prioritou číslo jedna na ní ukázat, že jste stále jedničkou?
„Nebylo jasné, jestli vyhraju nebo ne. Stefanie Beckertová na tom je teď hodně dobře, je mojí největší soupeřkou a bude se ještě hodně zlepšovat. Vždyť si udělala osobák o osm vteřin. Před týdnem jsem s ní prohrála na trojce v Heerenveenu a určitě jsem nevěděla, co čekat.“

Proto se ptám. Cítila jste v Hamaru tlak?
„Samozřejmě jsem chtěla vyhrát. Rozjela jsem si to tak, abych si hned od začátku udělala nějaký náskok, protože ona má strašně rychlá poslední kola, dokáže neuvěřitelným způsobem zrychlit. Je tak namotivovaná... Musela jsem si udělat náskok, abych věděla, že to budu mít jistější. Beckertová umí hodně zrychlovat. Naštěstí mě nedojela.“

Bude teď pro vás největším oříškem právě ona?
„Když se podívám na časy a na odstup za námi, tak asi jo. Tohle je ale olympijská sezona. Všichni dělají všechno pro úspěch ve Vancouveru.“

Už se vám o olympiádě zdává?
„Občas jo. Zrovna nedávno jsem měla sen, že se vymyslelo, že se jednotlivé dráhy nebudou dělit čárou a špuntama, ale že tam dali mantinely. Já jsem byla rozčarovaná, protože tím pádem bych nemohla jet tím způsobem, jakým jedu, nemohla bych přešlapovat až na rovinku. Nebo se mi zdálo, že jsem před startem a urvu si tkaničku, tak prosím startéra, abych si ji mohla aspoň posunout a zavázat. Ale on to pustí beze mě.“

Máte obavy?
„Musím si dávat pozor, je to varování. Třeba zrovna tkaničky, prostě nenastupovat s opotřebovanýma. K olympiádě všechno směřuje, zároveň se ale musím soustředit na závody, které mě čekají. Ne moc daleko. To bych se stresem zbláznila.“

Kde se v sobotu v Hamaru váš výborný čas vzal? Před týdnem jste ještě bojovala s nemocí.
„Uzdravila jsem se, to je vždycky lepší. (smích) Dobře jsem trénovala. Cítila jsem se dobře a Petr (Novák) mi říkal, že zkusíme jet na můj nejlepší čas, což se málem povedlo.“

Jak blízko byl pro vás světový rekord?
„Ono se to nezdá, ale čtyři a půl vteřiny je ještě strašně moc. Padesát, šedesát metrů. To není jen tak. I v Hamaru, kde to mám hodně ráda a je to jedna z mých nejoblíbenějších drah na světě.“

Zdá se ale, že ve formě na rekord jste.
„Nedokážu říct. Dejme tomu, že bych ho mohla nějakým způsobem vyrovnat, protože když jsem takhle jezdila v Evropě před třemi lety, tak jsem ho pak na jaře v Americe zajela. Ale teď v prosinci se už pětka nejede, takže je to stejně bezpředmětná úvaha.“

V Evropě se podle vás překonat nedá?
„Tady je to na nížinných tratích hodně složité, těžko.“