Furch: Vynervovat se nenechám
Zvládne to? Nezvládne? Slávističtí fanoušci a možná i hráči si určitě před druhým zápasem čtvrtfinále play off mezi Slávií a Vítkovicemi hodně lámali hlavu s tím, jak si po pěti inkasovaných gólech v prvním utkání povede osmnáctiletý brankář Dominik Furch. Výsledek?
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Perfektní. Mladík působil jistým dojmem. Jeho pohodu nenahlodal ani nádherný gól obránce Kuboše půl minuty před koncem třetí třetiny...
Na to, že se jedná o obránce, to provedl pěkně, že?
„To jo. Ale já ani nepostřehl, kdo to je. Snažil jsem se mu to vypíchnout, ale puk jsem nezasáhl. Když takhle vytáhnu hokejku a netrefím to, většinou už je zle. Bohužel jsem to tam jen zametl.“
Zamávalo to s vámi nějak? Vítkovice ještě mohly srovnat.
„Doufal jsem, abychom vyhráli tu následující buly. Aby oni nemohli odvolat brankáře. To se nám povedlo, oni udělali icing a už jsme byli u nich ve třetině. To už pak bylo dobré.“
Po závěrečné siréně k vám přijel obránce Drtina a říkal vám něco, co vás hodně rozesmálo. Prozradíte, o co šlo? (přemýšlí, pak se rozesměje)
„Jóó, on říkal, že takovouhle kličku (jako Kuboš) dělá snad jen on na tréninku. Že to snad není možný...“
Slavia složila reparát na jedničku >>>
Je vidět, že máte lepší náladu než po prvním zápase.
„No jistě. Vždycky je lepší nálada, když se vyhraje.“
Neměl jste po pěti středečních gólech z dalšího zápasu strach?
„Neměl. Abych se přiznal, nervózní jsem byl před tím prvním zápasem. I když jsem si to nechtěl připouštět, nervozita tam byla. Teď jsem si ale prostě řekl, že vyhrajeme. A povedlo se.“
Opravdu na vás debakl z vašeho prvního startu v play off nezanechal žádné stopy?
„Fakt ne. Soustředil jsem se na nový zápas a ten vyšel. Defi nitivně mě pak uklidnilo to rychlé dvoubrankové vedení,. S ním se mi rozhodně chytalo ještě líp. Jinak toho v první třetině stejně moc na práci nebylo, kluci hráli výborně hned od začátku. Až potom ve druhé třetině tam už i Vítkovičtí měli nějaké šance. Těmi jsem se ale dostal do zápasu a pak už to bylo dobré.“
Největší šancí byla ta Romana Šimíčka ve dvojnásobné přesilovce. Modlil jste se, ať puk nezvedne?
„To určitě. (usmívá se) Ale on to měl těžký. Když dostane takovou prudkou přihrávku, nejde to jen tak zvednout. Nakonec dobrý, nepodařilo se mu to. Já měl beton dole a chytil jsem to.“
Ve druhé třetině do vás dvakrát ostře zajel útočník Svačina. Myslíte, že to bylo schválně?
„To k tomu patří, takové věci jsou vidět i v jiných sériích. Do gólmanů se prostě jde. Já se ale snažím opravdu soustředit jen sám na sebe. Když do mě najede, tak dobrý, oklepu se a chytám dál. Ani se o to nechci nijak starat, protože tohle oni přesně chtějí, vynervovat gólmana. Ale to se jim se mnou nepovede. Já jsem fl egmatik.“ (usměje se)
