7°C
Muzikant a hvězda Tváře Vondráček o sportu: Fotbalem jsem nevydělal ani halíř
Hudebník, showman a svůdník dívčích srdcí. Taková jsou synonyma pro českého herce Petra Vondráčka, který je kromě toho i vášnivým sportovcem. Moderátor bývalé televizní show Hádej, kdo jsem! miluje fotbal. Má však vůči němu velký respekt. Před rokem a půl si během exhibičního utkání zlomil kotník a od té doby si svůj oblíbený sport nezahrál.
V létě by rád opět nazul kopačky a šel si zakopat. „Dostat přihrávku na centr a kopnout do balónu. To mi strašně chybí,“ přiznal. Kromě toho se Vondráček věnuje také tenisu a golfu, ke kterému ho v devíti letech přivedl jeho strýc. Po účasti v hudebním pořadu Tvoje tvář má známý hlas chce český konferenciér pracovat především na sobě a skládat písničky. Na začátku prosince se vynikající klavírista společně s dalšími sportovními a kulturními osobnostmi z týmu Československý lev zúčastnil exhibičního závodu ve slalomu v italském ski resortu Val di Fiemme, kde ochotně poskytl tento rozhovor.
Společně s olympijskou vítězkou z Turína
Kateřinou Neumannovou
nebo hereckým kolegou Janem Antonínem
Duchoslavem
alias Vikim Cabadajem jste se zúčastnil lyžařské exhibice ve Val di Fiemme. Dá se předpokládat, že jste si jako sportovní nadšenec akci pořádně užil…
„Moc se mi to líbilo. Bylo to skvělý. Navíc jsme všichni vyhráli tím, že jsme to přežili. (směje se) Byl to obří slalom.“
Chtěl jste to ve slalomu vyloženě někomu natřít?
„Kdepak. Už jsem dávno ztratil ambice na to, abych někoho v něčem porážel. Spíš to mám vůči sobě. Chtěl jsem hlavně hezky dojet a mít čas, po kterém bych se cítil spokojeně, což jsem.“
Patří lyžování mezi vaše záliby?
„Já jsem vlastně začal lyžovat až v šestnácti letech na gymplu. Je to zvláštní, když oba moji rodiče byli tělocvikáři na střední škole, ale ani jeden z nich nelyžoval. Můj táta sice jezdil s druhým stupněm na lyžařské výcviky, ale sjezdoval na běžkách. To už dnes nemá vůbec obdoby. Nebyl jsem tedy horské dítě, ale baví mě to. Nicméně vím, že v alpském lyžování nedosáhnu ničeho zásadního. Jsou pořád věci, ve kterých bych mohl něčeho dosáhnout, ale to musí mít člověk v hlavě.“
V jakých věcech?
„Zahrát sto tisíc úderů za vteřinu na piáno. (usmívá se) To je něco, o co bych se ještě rád pokusil.“
Vím, že hrajete vedle ostatních osobností umění a sportu hlavně fotbal. Jste členem týmu Československý lev a Real Top Praha. Na fotbal tedy nedáte dopustit, je to tak?
„Fotbal jsem hrál celý život. Už od první třídy. Momentálně to je bohužel tak, že už druhým rokem jsem nehrál. Přivodil jsem si při něm frakturu kotníku. Takže nevím, jestli mi fotbal ještě půjde. V hlavě to samozřejmě zůstane, ale mám z toho sportu trochu strach, protože je nebezpečný. Stalo se mi to, že se mi zlomila hnáta úplně z ničeho nic. Nebylo to na lyžích, hokeji ani při golfu. Prostě na fotbale. Takže z něj mám určitý respekt, který mi nově vznikl. Zároveň však považuji fotbal za úžasný sport. Hodlám se k němu vrátit.“
Pomýšlel jste někdy na kariéru profesionálního fotbalisty?
„Profesionál je silné slovo. Fotbal jsem hrál za mladší a starší žáky v Sokole Horní Měcholupy na Praze 10. A tím to hasne. V životě jsem v kopané nevydělal ani halíř.(směje se) Takže jako profesionál určitě ne.“
Jsou i jiné sporty, kterým se věnujete?
„Vždycky jsem měl takovou svojí trojku. Když mi bylo devět, tak mě strejda přivedl ke golfu, což je strašně dávno. Už mi je 40. Tudíž bych řekl, že golf hraju mnohem déle, než většina mužů, co to jsou dnes schopní sežrat i s navijákem. Dalším mým sportem je již zmíněný fotbal, který mě však trochu zklamal zásluhou toho, že jsem si zlomil nohu. No a pak tenis. Tohle jsou moje tři základní sporty. Ping pong, šipky a kulečník nestojí za řeč. Moji rodiče jsou sportovci. Musím to říct. Mám je strašně moc rád a jsem na ně hrdý. Máma byla moderní gymnastka na reprezentační úrovni a táta vyhrál svůj první závod na kole jako cyklista. Takže to jsou pro mě hrozně velký lidi. Vím, že jejich kvalit už nedosáhnu, ale rozhodně mě ovlivnili v tom, že potřebuji něco dělat.“
Chtěl jste někdy jít v jejich stopách?
„Ne. Já chtěl vždycky nějakým způsobem bavit lidi. Třeba u piána. To bylo pro mě nejdůležitější. Zahrát sólo na piáno, po kterém se holky tváří šťastně. Z toho jsem měl vždy hezký pocit.“
Nedávno jste byl hodně vidět v televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Čemu se nyní věnujete?
„Především teď chci dělat na sobě. Chci skládat písničky a napsat k nim pár textů. Tohle si kladu za cíl.“
Z televize vám nepřišla nabídka?
„Samozřejmě, že nabídky jsou. Hraju v divadle. Například v Plzni hraju představení Lída Baarová. Ale jak už jsem řekl. Pracuji hlavně na sobě a muzice. Knihy psát nebudu. Slibuji! (hodně se směje)“
