Akci „kulový blesk“ zažilo fotbalové Turecko. Do jedenáctého týmu ligy Ankaragücü přišlo z Ankarasporu hned čtrnáct hráčů! Ankaraspor byl totiž kvůli zakázanému propojení s Ankaragücü poslán do druhé ligy. Posledním z nich byl i bývalý kapitán Slavie Erich Brabec. V novém působišti ho uchvátila například luxusní tréninkový komplex.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Zrovna stál v tréninkové báze tureckého klubu Ankaragücü. A nadšeně se rozhlížel. „Stojím ve třetím patře ve svém úplně novém pokoji a koukám ven. To je neskutečné. Po pravé ruce čtyři velké umělé trávníky, dalších osm travnatých hřišt. Vybavení, to je nádhera! Jídelny, pokoje, bazény, posilovna,“ rozplýval se Brabec.
Na báze máte své vlastní pokoje?
„Ano. Na pokoji jsem se Štefanem Seneckým. Je tady i ubytování pro hráče. Když bude fotbalista chtít, tak si může v komplexu dokonce i pronajmout vilu. Jediná nevýhoda je, že je to dál z města. Od baráku to mám nějakých 35 kilometrů. Ale podmínky pro fotbal jsou tu fantastické. Už jsem viděl hodně tréninkových center, ale tohle je něco jiného. Myslím, že nebylo daleko od pravdy, když říkali, že je největší a nejmodernější, i ve srovnání s Evropou.“
Jiný klub a jiná báza, ale stejné město a téměř stejní spoluhráči. Co se pro vás změnilo?
„Kromě toho, že jsem vyměnil pár hráčů za pár jiných hráčů, tak se ani moc nezměnilo. Ale na slavnostním otevření bázi nám prezident klubu oznámil, že chce vybudovat mužstvo, které bude schopné konkurence istanbulským týmům. Přirovnal to k tomu, že v každém státě alespoň jeden tým z hlavního města bojuje o titul. Jen ne v Turecku a to chce změnit. Rád by, aby Ankaragücü bylo do dvou let na špici ligy.“
Ankaraspor byl přeřezen do druhé ligy kvůli nedovolenému propojení s Ankaragücü, když se předsedou vašeho nového klubu stal syn čestného předsedy v Ankarasporu. Proč byl potrestán právě váš Ankaraspor a ne obráceně?
„To je dobrá otázka. Ankaraspor zaniká hlavně kvůli tomu, že Ankaragücü má daleko více fanoušků. Na každý zápas Ankaragücü chodí tak dvacet tisíc fanoušků, na nás tak pět tisíc. Také má daleko lepší polohu stadionu. To jsou jasné důvody, proč se prezident rozhodl, že vezme Ankaragücü. A navíc tento klub oslaví v příštím rocestoleté výročí. To asi hrálo také nemalou roli, protože Ankaraspor je přeci jen mladý klub, který byl založený teprve v roce 1978. Takže jeho historie není tak dlouhá.“
Polepšil jste si?
„Co se týče hráčského kádru, tak z Ankarasporu sem přišlo 14 hráčů. A v pondělí se zúžil kádr. Z asi 40 fotbalistů na 24. A z Ankarasporu nás zde zůstalo všech 14. Takže kádr v Ankarasporu byl zřejmě kvalitativně lepší a teď po selekci zůstali jen ti nejlepší. Takže si myslím, že tým bude mít určitě velkou kvalitu. Jestli jsem si ale polepšil, ukáže až čas, ale samozřejmě každá změna přináší něco nového a já doufám, že to bude změna k lepšímu.“
Takže jde říci, že mužstvo Ankarasporu zůstane z větší části zachované?
„Řekl bych, že ano, že kostra týmu zůstala stejná. Jsem rád, že to dopadlo takto. Teď se na kostru mužstva z Ankarasporu bude nabalovat to, co bylo tady. Uvidíme. Samozřejmě nemůžu chtít nic zadarmo a nevím, zda dostanu důvěru hned třeba ve středečním zápase či zda trenér nechá hrát sestavu, která hrála, ještě než jsme přišli my.“
Začínáte tedy od začátku?
„Řekl bych, že jo. Všichni začínáme od začátku. Přišli jsme do nového kolektivu a tým se teď nově vytvořil. Uvidíme, jak to bude fungovat. To, co jsem si nějakým způsobem vydobyl za těch pár měsíců v Ankarasporu, to je pryč. Je tady nový tým a já musím znovu ukázat, že patřím na plac a že týmu můžu něco dát. Věřím tomu, že si tu pozici znovu vybuduji. Kdybychty kvality neměl, tak by si mě sem trenér asi nevzal.“
Nejste z toho, že začínáte znovu, tak trochu otrávený?
„To ne. Je to pro mě zase nová výzva. Měl jsme signály, že sem půjdu hned poté, co došlo ke sloučení obou kkubů. Za čtyři kola, která jsem odehrál, jsem nějaký dojem zanechal a navíc trenér, který teď působí v Ankaragücü, byl i mým trenérem, kdy jsem hrál v Kaysersporu. Byl tam se mnou spokojený. Takže jsem nějak tušil, že když k této situaci dojde, tak bych měl mít dveře otevřené. Jsem rád, že s ním zase začnu spoluoracovat, i když na trenéra Jürgena Röbera, který byl v Ankarasporu, nemůžu říci nic špatného. Jeho tréninky i taktika měly hlavu a patu. Ale bohužel nám nebylo dopřáno soutěž dohrát.“
Berete to tak, že vaše práce v Ankarasporu přišla na zmar?
„To si nemyslím. Potom, co se stalo v létě Čechách, se našel klub, který o mě měl zájem a který měl ambice. Za to, že to dopadlo takhle, jsme my hráči nemohli. A že začínám od začátku? Tak to někdy je. Uvidíme, co přinesou následující dny, týdny a měsíce.“
Řekl jste, že o vás trenér stál a tušil jste, že půjdete do Ankaragücü. Proč však utavření hostování trvalo tak dlouho? De facto se uzavřelo minulý čtvrtek na poslední chvíli...
„V Turecku může mít každý klub na soupisce jen osm cizinců. A Ankaragücü měl tuhle kvótu plnou. Nejprve se potřeboval, v uvozovkách, zbavit zahraničních hráčů, které nechtěl. A ono není jednoduché říct cizinci, že končí. Takže se museli dohodnout na rozvázání smlouvy s pěti hráči a až pak jsme mohli přijít na řadu my. A jak je v Turecku dobrým zvykem, tyhle věci si nechávají na poslední hodiny a minuty. Naštěstí to dopadlo. Mohlo se totiž stát, že by se cizinci nějakým způsobem „šprajcli“ a čtvrteční termín by uplynul a my bychom na podzim neodehráli ani minutu.“
Nebyl jste kvůli tomu nervózní?
„Tak myslel jsem i na varianty, že to nedopadne, ale mý manažeři udělali velký kus práce a dokázali to včas vyřešit. Věřil jsem tomu, že to dopadne. Když se čas natahoval a ještě ve čtvrtek v šest hodin večer jsem neměl nic podepsáno a člověk měl před sebou jen šest hodin času a nevěděl, na čem je... Ale podle informací, které jsem měl v průběhu dne, jsem věřil, že s těmi cizinci se dohodnou a pak už bude jen na nás, abychom se domluvili.“
Jaká byla náhradní varianta?
„Variant bylo více a asi nemá smysl o nich muvit. Ale chtěl jsem hrát fotbal, věděl jsem, že v dalším klubu musím být až do léta, takže o nějaké krátkodobé, třeba jen dvouměsíční hostování, nešlo. Ale dopadlo to takhle, za což jsem strašně rád. Zůstávám v jednom městě, v jednom bytě, který jsme si v Ankaře našli a už jsme si nějakým způsobem zvykly.“
Hovořilo se i o návratu do české ligy. Jak blízko k tomu bylo?
„Náznaky byly, kontakt většinou probíhal přes manažery. Věděl jsem o klubech, které by zájem měly, ale já jsem i po po přímém kontaktu s některými lidmi upřímně říkal, že po třech měsících po odchodu ze Slavie by to bylo ještě příliš čerstvé jít do české ligy.“
Byly mezi zájemci Teplice, Mladá Boleslav, Liberec?
„Některé z těchto klubů to byly, teď je asi nemá ani smysl jmenovat. Nevím, jestli by to bylo fér vůči hráčů,, kteří tam jsou teď. Ale kluby, které zájem měly, patří v české lize ke špičce a já jsem byl rád, že o mě zájem v Čechách byl.“
Hostovat v Ankaragücü budete do konce sezony. Chtěl byste zůstat i potom?
„Všichni hráči, kteří přešli z Ankarasporu, mají hostování do 31. května 2010. Pak se zase stávám zpátky hráčem Ankarasporu. Pak to zase bude o jednání mezi Ankarasporem a Ankaragücü. Ale když budu hrát a podávat dobré výkony, zak myslím, že to nebude problém. Chtěl bych tady zůstat, protože moje zahraniční angažmá zatím nebylo moc dlouhé. Chtěl jsem zůstat i ve Slavii, ale tam asi ty dva roky byly maximum, co jsem tam mohl strávit... Preferuji teď zůstat na jednom místě.“
