Přišel do Litvínova a kolegu Országha vystřídal, aby vytáhl tým z desáté příčky extraligy. Skončil na třinácté, mimo play off. „Obrovské zklamání,“ říká i dnes kouč Vladimír Růžička. Je odhodlaný nenechat to tak. Důvěru vedení dostal, teď změní tým, jeho náturu. A hlavně výsledky. „Při posledních štacích jsem skákal do rozjetého vlaku, což není ideální,“ zamýšlí se i na téma svých proher.
Poslední medaili sebral před dlouhými devíti roky. Už je nepřehrabuje hráběmi jako kdysi, snaží se k nim aspoň přiblížit. V Chomutově to necinklo, v Hradci Králové také ne. Do toho lopota v beznadějné Kadani. Červený křížek následoval i na severu Čech. Osmapadesátiletý kouč nezoufá, je si jistý svou prací. „Při posledních štacích jsem skákal do rozjetého vlaku. Než se rozkoukáte, za chvíli je po sezoně,“ dává do placu jeden z důvodů, proč v Litvínově zkraje března civěli do země. Mnozí budou smutnit i po zprávě, že zlatí veteráni Viktor Hübl s Františkem Lukešem tým opouští.
Jak dlouho vám trvalo, než jste ze sebe setřásl zklamání z černé tečky v sezoně?
„Bez play off je to na nic. Všichni jsme byli obrovsky zklamaní. Třinácté místo je špatně, to víme. Od play off se odvíjí celá sezona. A my v něm nebyli. Jsem si jistý, že v Litvínově uděláme všichni maximum, abychom tam za rok byli a dostali se, co nejvýš to půjde.“
Celý ročník v podání Vervy byla horská dráha. Ze splínu jste vyskočili do euforie, abyste se po chvíli opět sesunuli dolů, kde nakonec i zůstali. Už přesně víte, proč?
„Jak říkáte, byla to jedna velká houpačka. Měli jsme řadu výborných a obodovaných zápasů, řadu skvěle rozehraných, ovšem špatně dohraných, nezvládnutých ke konci. Nedokázali jsme častokrát navázat na předchozí velmi dobrý výkon. Po jednom výborném utkání přišly dva slabší, pak se to znovu zvedlo, ovšem ne na dlouho. Pořád jsme čekali, kdy to přijde, kdy to pořádně nakopneme a zvedneme se, ale nepřišlo to. Když jsem Litvínov převzal, nechtěl jsem okamžitě překopávat danou hru, spíš to nechat být a pozvolna ji měnit k obrazu svému. Nakonec jsme to změnit museli.“
Tvrdil jste už v sezoně, že přístup hráčů v tréninku je v pořádku, jenže zápas je jiná disciplína. Pořád se k tomu vracíte?
„Takhle to bylo. Hráči hrozně chtěli, makali, měli jsme perfektní tréninky. Ale tu energii jsme neuměli přenést do zápasů. Vím, že trénink a zápas je něco jiného, ale štvalo mě, že jsme natrénované věci neprodali, když to bylo potřeba. Kolikrát to zničehonic vyplavalo, když jsme to však nejvíc potřebovali, tak spíš ne. Z toho důvodu jsme měli výborná utkání i zápasy pod psa.“
Své týmy v minulosti jste míval pevně v rukách, v Litvínově jste tenhle pocit postrádal, že?
„Určitě. A další věc... Kluci pořád chtěli hrát hrozně dopředu. Povídám jim:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
