19°C
Lyžař Hudec utekl ze zámoří, riskuje život pro Česko: Máma chtěla, abych se na to vykašlal!
Třináctkrát mu lékaři řezali do kolen, jeho tělo je doslova »smontované«. Přesto se Jan Hudec (35) po dvouleté pauze opět oblékl do lyžařské kombinézy a na strmých svazích riskuje život. Už ne jako Kanaďan, ale jako Čech!
Do svých čtyřiatřiceti byl sportovcem Kanady, jenže přístup tamní lyžařské reprezentace ho vytočil natolik, že se z něho stal Čech. Problém v tom nebyl, narodil se totiž v Šumperku. „Naši v dvaaosmdesátém emigrovali, v Kanadě jsme ale žili jako Češi,“ zdůrazňuje sympatický vousáč. Za mořem po něm chtěli šéfové nároďáku 35 tisíc dolarů na sezonu, což prý bylo o deset tisíc víc, než vyžadovali po ostatních. Tak měl konečně důvod obléct české barvy. „A jsem na to hrdý,“ poznamenal poameričtělou češtinou.
Závod v italské Val Gardeně byl vaším třetím v českých barvách. Užíváte si to?
„Zatím jo. Mám dokonce lepší hotely jak Kanaďané. První večeře v Jižním Tyrolsku a hned sedm chodů. Tak to předtím nebylo.“
Jak na vás reagují lidé a bývalí parťáci, se kterými jste dříve trávil většinu času v roce?
„Cítím se jako v minulosti. Pro bývalé kolegy, kteří byli zvyklí mě vídat v barvách Kanady, je to asi divný. Já jsem ale rád, že zase lyžuju.“
Pokecáte během tréninku nebo se k vám Kanaďané staví zády?
„Nestydí se, ale jsou takoví tiší. Bavíme se i s trenéry, nikdy jsem s nimi neměl problém. Teď s nimi spíše vtipkujeme. Nebojí se mi ani říct technické nedostatky. Určitě mě nepřehlíží.“
Bál jste se jejich reakce?
„Ani ne. Už nejsem mladej, abych takové věci řešil. Já mám dost stresu s lyžemi a koleny. Nějaké myší války mě nezajímají.“
Alpský lyžař Jan Hudec (35)* narodil se v Šumperku, v Česku žil jen 10 měsíců |
Téměř dva roky jste nezávodil, léčil jste operovaná kolena. Teď zase jezdíte!
„Je to moje srdeční záležitost. Mamka mi několikrát říkala, abych se na to vykašlal, přítelkyně to také zkoušela. Kdybych každého poslouchal... Já věřím, že ještě mohu jezdit rychle.“
Výsledky ale zatím ukazují něco jiného.
„Teď to beru jako přípravu. Zatím nahoře nastoupím do taxíku a dole z něj vylezu. Musím všechno sladit, jdu po malých krůčcích. Nechci se někde zhuntovat. Jsem docela sebevědomý, do MS to bude v pohodě.“
Unesou tu zátěž vaše kolena a zhuntované tělo?
„Sjezd je hrozně nebezpečný sport, člověk musí být fit. Kolena mám pod kontrolou, ale hrozně mě bolí. Tréninky i závody jedu pod prášky. Ty mi naštěstí nedělají paseku v hlavě.“
Omezuje vás bolest na trati?
„Na startu je to bitva mezi tělem, mozkem a srdcem. Tělo mi říká, co blázním, abych slezl z lyží. Já mu odpovídám, ať drží hubu. Denně je to bitva v hlavě. Když vidím mladé jezdit... Žárlím na jejich mladá kolena. Ale nedávalo by smysl se jen odpíchnout a přežít to. Tak ještě nikdo závod nevyhrál. Budu bojovat!“
