29. července 2017 • 13:30

NEJ posila Danny exkluzivně: Co rozhodlo pro Česko či jak se mluví ve Slavii

V Česku jste už měsíc, jak se vám tu líbí?
„Zatím jsem tu viděl jenom baráky, protože se snažím najít pro rodinu dům. (smích) Chci, aby se za mnou co nejdříve nastěhovala, protože teď tu jsem jenom s otcem. Jinak je tu ale hezky, navíc krásné počasí. Město je velké, plné kulturních památek. Líbí se mi tu.“

Překvapila vás nabídka Slavie?
„Ne, proč?“

Přeci jen je to česká liga a vy jste světoznámý hráč...
„Ale pro mě je pocta tu být! Když mě Slavia oslovila, věděl jsem, do čeho jdu. Že mají dobrý kádr, že jsou mistři loňské sezony. Věděl jsem, že sem přišla čínská společnost, která tu začala budovat velký tým a už udělala pořádný kus práce.“

Nestrašilo vás stěhování do neznámé země? Vždyť se vám před třemi měsíci narodila dcerka.
„To víte, musel jsem se někam přestěhovat, protože mi v Petrohradu vypršel kontrakt. (úsměv) Ale není to lehké, zase měnit zemi... Měl jsem nabídky i z Portugalska, ale pro mé dva syny, kterým je 13, je lepší jít do Prahy. Chtěli pokračovat v jejich fotbalové kariéře jinde než v Portugalsku, zatím se nechtěli vracet domů. Tak se to rychle vyřešilo a bylo to dobré rozhodnutí.“

Takže hlavní slovo měla rodina?
„Samozřejmě, nemůžu rozhodovat jenom za sebe. Hodně jsme to probírali, hledali si informace na internetu. Známe pár lidí, kteří tu žijí. A teď jsem rád, že jsem tady!“

Synové budou hrát také za Slavii?
„Jo. Chtějí tu dál růst jako v Petrohradu. Oba fotbal milují, začali už ve čtyřech letech. Ale nikam je netlačím, hlavní je, že je to baví. Stát se fotbalistou je jejich sen a já se je snažím v tom naplno podporovat.“

Už jste se tu napil českého piva?
„To ne, já nemám rád pivo. Radši piju víno. (úsměv)

A co tučné české jídlo?
„To si dal můj otec a chutnalo mu! Já zatím ne. Ale jídla tu vaří dobrá, už mám vytipovaná místa, kam se chodím najíst.“

Poznávají vás lidé na ulicích?
„Ještě moc ne, ale myslím si, že časem to bude častější a častější. Ale v Rusku to bylo určitě horší...“

Jak vás přijali spoluhráči?
„Super! Zapadl jsem rychle. Jsme tu taková velká zábavná rodinka!“

Už jste pochytil nějaká česká slovíčka?
(zamyslí se a pak ukázkově artikuluje) „Dobré rána. Ahój. Áno. Net.“

Jakým jazykem se vlastně teď v kabině mluví?
„Rusky, španělsky, anglicky... Snažíme se taky o češtinu, která je podle mě hodně podobná ruštině. Takže si rozumíme.“

Ruštinu ovládáte parádně, protože jste 12 let působil v Moskvě a Petrohradu. Jaké to tam bylo?
„Nádherné, nádherné! Přišel jsem tam ve dvaceti jako hodně mladý hráč s manželkou a malými syny. A hodně jsem tam vyrostl. Nejen jako hráč, ale i jako osobnost.“

Nebylo to pro vás ale tehdy jako vstoupit do jiného světa?
„To jo... Všichni si klepali na čelo a ptali se, co tam budu dělat. Ale bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě, hodně jsem si to tam užil.“

Přitom jste se narodil ve Venezuele, na druhé straně světa...
„Ano, vyrostl jsem v krásné zemi. Měl jsem tam hodně kamarádů, naučil se hrát fotbal, i škola mě bavila. (smích) Teď je tam ale bohužel mizerná politická situace, mají špatnou vládu i prezidenta. Snad se to časem zvrátí.“

Ve čtrnácti jste se pak stěhoval do Portugalska. Byl to velký skok?
„Obrovský. Přišel jsem za babičkou a bratranci. Pořád je to rodina, ale není to stejné jako být s rodiči a se sestrou. Naštěstí mi tam hodně lidí a trenérů pomohlo a já si mohl splnit sen být profesionálním fotbalistou.“

Cítíte se být více Venezuelan, nebo Portugalec?
„Ani jedno, cítím se přesně napůl. I na kopačkách mám obě vlajky!“

Ale rozhodl jste se reprezentovat Portugalsko. Proč?
„Protože se mi nikdo do mých 24 let z Venezuely neozval! A když pak přišla pozvánka z Portugalska, tak nemůžete říct takovému výbornému nároďáku ne. To bylo nemožné odmítnout.“

Teď začínáte další kapitolu v Česku. Jaké tu máte cíle?
„Jako všude – chci být šampion! Chceme vyhrát titul, abychom se dostali do Ligy mistrů. A prvním cílem je se do Champions League probojovat už teď. A já osobně tu chci odvést dobrou práci, jakou jsem ukazoval i na předchozích štacích!“